Kamila Pešeková: Proč Slováci viní ze stupňování napětí kolem Ukrajiny spíš USA a NATO než Rusko?
Jen nedávno vyvolala na Slovensku značnou pozornost plánovaná obranná dohoda se Spojenými státy americkými. Kritici, kteří nepocházeli pouze z řad levicově-populistické nebo fašistické opozice, varovali před možnými důsledky, pokud by byly na území státu umístěny americké vojenské jednotky.
Největší pozornost asi vyvolalo stanovisko generálního prokurátora Maroše Žilinky, který varoval před údajnou nevýhodností dohody pro Slovensko a před tím, že nedává dostatečné záruky, že v zemi nebudou rozmístěny americké jaderné zbraně.
Čtěte také
Kvůli vyhrocené krizi na Ukrajině se najednou ukazuje, že podobné úvahy o nasazení zahraničních vojsk na slovenském území nemusejí být pouze teoretické. Severoatlantická aliance, kam od roku 2004 patří i Slovensko, zvažuje posílit bezpečnost států na svém východním křídle. Znamenalo by to, že nejenom do Rumunska, Bulharska, Maďarska, ale i na Slovensko by pak mohly dorazit bojové jednotky NATO.
Zatím nebylo nic definitivně rozhodnuto a není jasné, jak konkrétně by vojenská mise vypadala. Není ani vyloučeno, že Slováci by si mohli určit, ze které členské země konkrétně vojáci NATO přijedou. Například od zástupců české vlády již přišly v minulých dnech signály, že by účast svých vojáků na takovéto misi podpořili.
Jak důležité je mít spojence
Mezi nejvyššími politickými představiteli Slovenska mají podobné úvahy podporu. Prezidentka Zuzana Čaputová opatrně uvedla, že Slovensko jako přímý soused Ukrajiny musí v souvislosti se situací na rusko-ukrajinské hranici zvažovat všechny možné scénáře vývoje.
Čtěte také
Jednoznačný postoj zaujal i šéf slovenského parlamentu Boris Kollár. Podle něj si nelze představit, jak stokilometrovou hranici s Ukrajinou brání pár tisícovek slovenských vojáků. „Sami to nezvládneme,“ uvedl Kollár. Jak prezidentka, tak i šéf parlamentu tak znovu podtrhli, že současné politické vedení země má prozápadní a proevropskou orientaci.
Pohled na mínění veřejnosti už ale tak jednoznačný obraz neukazuje. Svědčí o tom výsledky nedávného průzkumu, podle kterého za napětí mezi Ruskem a Ukrajinou mohou Spojené státy a NATO. Tento názor sdílí 44 procent dotázaných, naopak 35 procent vnímá jako hlavního agresora Rusko. Slovensko zůstává v pohledu na Rusko a jeho agresivní počínání zjevně rozdělené.
Čtěte také
Je to zvláštní, pokud si uvědomíme, že i osudy mnoha slovenských rodin ovlivnila nezákonná a protiprávní sovětská invaze ze srpna 1968. Stejně tak že především na východním Slovensku mají mnozí občané silné osobní nebo rodinné vazby na Ukrajinu.
Takže případná válka vyvolaná tím, že ruské jednotky překročí ukrajinské hranice, by mohla nepřímo zasáhnout i část slovenské veřejnosti. Nemluvě o možném migračním tlaku na Slovensko, který by mohla ruská invaze na Ukrajinu vyvolat.
Současná krize by ale mohla teoreticky být i šancí uvědomit si, jak důležité je být součástí nějakého většího celku, který dokáže zajistit bezpečnost země s pěti miliony obyvatel. A také jak důležité je mít spojence, na které je spolehnutí i v tom, že se vždy budou řídit uzavřenými dohodami.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
