Kam s ním?

Jak prezidentské závody skončí? Odborníci probírají minimálně tři možné scénáře. Dvě hlavní prokremelské strany - Jednotné Rusko a Spravedlivé Rusko - mohou zvolit Ivanova a Medveděva do svého čela a postavit je proti sobě v parlamentních volbách stanovených na letošní prosinec. Pak by se oba utkali v zápase o prezidentství. Byla by to nejdemokratičtější varianta, proti níž by Západ nic nenamítal. Koneckonců, znamenalo by to, že si Rusové sami svobodně a průhledně zvolili svého lídra. Poctivost voleb by byla zaručena tou skutečností, že jak Ivanov, tak Medveděv mají stejný, rozuměj neomezený, přístup k ruským elektronickým a tištěným sdělovacím prostředkům a také k tzv. administrativním zdrojům, což je specificky ruské označení pro neformální ovlivňování voličů z pozic moci a peněz. Taková "demokratická varianta" by asi posoužila jako impulz k rozvoji mnohostranického a parlamentního systému v Rusku. Neúspěšný kandidát by se mohl stát vůdcem silné konstruktivní opozice, která by vzhledem ke své volební legitimitě mohla významně ovlivňovat politiku státu.

Druhý scénář je ryze monarchistický, v němž Putin osobně jmenuje svého nástupce. Většina expertů je zajedno v tom, že osud země bude na jaře příštího roku určen právě touto cestou. Očekává se, že na podzim Putin vymění předsedu vlády Michaila Fratkova buďto za Ivanova, nebo za Medveděva. Jeden ze soupeřů bude fakticky dosazen na ruský trůn, ten, koho prezident shledá slabším, bude odměněn funkcí premiéra - ovšem až po prezidentských volbách.

Třetí scénář inscenovaný jako zvláštní operace s krycím názvem "Nástupce" by mohl vypadat takto: z hlubin putinského podvědomí se vynořuje jakýsi třetí korunní princ, je dosazen do premiérského křesla a označen za prezidentského favorita. To by sice vyvolalo oprávněnou otázku - kýho výra celou dobu tahali za nohu Ivanova s Medveděvem a věšeli bulíky na nos voličům, kteří po dlouhé měsíce porovnávali jejich výkony? Má-li Vladimír Putin v plánu odejít pouze na čas a za čtyři roky kandidovat na prezidenta znovu, pak nejpříhodnější by byla právě třetí varianta. Lze však pochybovat, že Rusko unese celé čtyři roky takové vlády-nevlády, během níž se prezident bude neustále ohlížet na svého předchůdce, jenž ho zároveň má vystřídat jakožto neodvratný nástupce?

Je s podivem, že právě třetí scénář je většinou ruské politické třídy pokládán za nejpravděpodobnější. Ruští politologové nevěří v žádný z demokratických scénářů právě proto, že jsou v rozporu se zájmy kremelské věrchušky a jejího nejbližšího okolí, jež dneska kontroluje všechny finanční toky a ekonomické zdroje země. Existuje ještě jiná zvláštnost ruského prezidentského klání: Více než otázka, kdo se stane prezidentem Ruska, zajímá pozorovatele, co se stane s Vladimírem Putinem, jakou mocenskou pozici zaujme po odchodu z Kremlu? Každým dnem je delší seznam předpokládaných budoucích funkcí současného prezidenta. Politology už nudí stále probírat zastaralé verze, jako že se Putin stane předsedou strany Jednotné Rusko, nebo Státní rady s rozšířenými pravomocemi. Módní je nyní hypotéza, že se Putin spokojí s rolí předsedy Mezinárodního olympijského výboru.

Zapomíná se přitom na hlavní výdobytek Vladimíra Putina z dob modernizace Ruska. Vzdát se ho, přijde Putinovi možná těžší, než se vzdát svého prezidentství. Jiné počiny se Putinovi příliš nezadařily: opětovná politická integrace Společenství nezávislých států se nekonala, jednotný ekonomický prostor zůstal fikcí, společná obranná organizace se skládá jen z Ruska a středoasijských států, stejně tak, jako tomu bylo již za Jelcina. Pakliže se i přesto Putinovi něco doopravdy povedlo, pak je to obnova mocného energetického komplexu zděděného po Sovětském svazu. Před očima světového společenství vzniká mohutný plynový kartel, který záhy začne konkurovat kartelu arabskému. V podmínkách nového světového řádu, kde rozhodujícím bude faktor energetických zdrojů, vznikající plynový OPEC bude celý pracovat pro Rusko, pro obnovení jeho globálního velmocenského postavení. Hlavním nástrojem tohoto procesu bude nepochybně společnost Gazprom. Ten, kdo bude stát v čele této společnosti a skrze ni i v čele celého plynového kartelu, bude mít možná větší moc než příští ruský prezident.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .