Kalousek pod tlakem

Vzhledem k nejnovějšímu dění kolem veřejných financí, je pochopitelné, že se správce státní pokladny ozval. Ukázal tak alespoň veřejnosti, že nehodlá jen přihlížet tomu, jak se občanští demokraté kolem Vlastimila Tlustého snaží snížit daně a tím zkrátit příjmy rozpočtu na příští rok. Pokud by totiž nedošlo k podobnému kroku na výdajové straně, narostl by schodek o miliardy a mohlo by se stát, že v poměru k hrubému domácímu produktu by mohl atakovat hranici čtyř procent.

Z pohledu laika to může vypadat jako nezajímavá hra s čísly. Z pozice ministra financí však jde svým způsobem o podstatnou věc. Ve hře je totiž jeho pověst a schopnost mít státní pokladnu pod kontrolou. Deficit do tří procent hrubého domácího produktu je jednou z podmínek pro zavedení eura. Zatím ji Česká republika neplní. Proto se o vývoj veřejných financí zajímají v Bruselu. Tam členské země, které směřují do tzv. eurozóny, předkládají plán zvaný konvergenční program. V něm popisují, jakým způsobem a jakým tempem hodlají dostát tzv. maastrichtským kritériím. Česká republika už takovýto program musela předělat. V původní podobě ho totiž nebyla schopna dodržet. Přitom podmínky si každá země stanovuje sama a český plán nebyl nijak dramaticky tvrdý. Přesto nebyl plněn.

Miroslav Kalousek tak musel jet do Bruselu vysvětlovat vývoj českých veřejných financí. Nelze se tudíž divit tomu, že pro ministra je tříprocentní hranice prestižní a snaží se vytvořit tlak na politiky, aby udělali všechno pro její dodržení. Pokud by se deficit přehoupl přes tři procenta, nenastal by konec světa. Ostatně Evropská komise spíš počítá s tím, že schodek se v roce 2008 vyšplhá přes tři a půl procenta. K realistickému pohledu na české finance vedou komisi konkrétní zkušenosti. Například letošní hospodaření státu by mělo skončit horším výsledkem, než bylo plánováno.

Snižování deficitů by tak nemuselo být motivováno především snahou dostát slibům daným Bruselu. Podstatnější je udržet českou ekonomiku na zdravých nohou. A to se bez postupného snižování schodku neobejde. Proto je poněkud zvláštní, že politici věnují tolik energie diskusím o snižování daní bez potřebné provázanosti s výdaji.

Názorným příkladem může být požadavek občanských demokratů, který prosadila platforma kolem Vlastimila Tlustého, na nižší sazby daní z příjmů fyzických i právnických osob. O takovémto požadavku se dá samozřejmě diskutovat. Problém je v tom, že jeho autoři nemají propočítány dopady na rozpočet. Ukazuje se to v tom, kde navrhují ušetřit peníze. Například zdanění náhrad poslanců může znít pro voliče libozvučně. Přínos pro státní pokladnu by však byl maximálně v řádu desítek milionů korun, což je v konfrontaci s potřebnými miliardami celkem zanedbatelná suma. Rovněž návrh na to, ať se škrtnou další výdaje ministerstev, je mimo politickou realitu. Už nyní šéfové resortů naříkají, že mají málo peněz a někteří z nich dokonce vyhrožují demisí.

Asi nejlépe přístup rebelů z řad ODS k rozpočtu charakterizují slova Vlastimila Tlustého, kterými se snaží hájit zásahy do vládou dohodnutých a sněmovnou v prvním kole přijatých návrhů. "Chci, aby Česká republika měla dobré daně," prohlásil podle ČTK Tlustý.To by chtěl asi každý. Ovšem zodpovědný politik by k tomu měl dodat, že daňový systém musí být nejenom dobrý, ale také nastaven tak, aby nerozložil státní rozpočet. Není asi náhodou, že když měl Vlastimil Tlustý odpovědnost jako ministr financí, předložil nakonec úplně jiný návrh státního rozpočtu na letošní rok, než jaký si v opozici představoval a než jaký při nástupu do funkce sliboval. Z tohoto úhlu pohledu se nelze divit jeho nástupci Miroslavu Kalouskovi, že nejnovější návrhy rebelujících občanských demokratů považuje spíše za politické hry, než za seriózní debatu o řešení deficitu veřejných financí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .