Kaczyňski, nebo Komorowski? Rozhodne možná postkomunista Napieralski

28. červen 2010

Ještě před 10 dny byl považován za jednoho z šedi kandidátů, kteří se v 1. kole voleb prezidenta pokoušeli změřit síly s Bronislawem Komorowskim a Jaroslawem Kaczyňskim. Nyní v Polsku s napětím čekají koho podpoří právě on. Řeč je o mladém postkomunistovi Grzegorzi Napieralském. V prvním kole voleb získal necelých 14 procent hlasů. Přitom mu ale předvolební průzkumy zdaleka nepřipisovaly možnost takového dvouciferného zisku. Jak se ukazuje, polští postkomunisté, byť jsou po roce 2005 v defenzívě prožívají v uvozovkách druhou mízu. A také to, jak zavádějící někdy mohou být průzkumy veřejného mínění.

Napieralski se sice o post prezidenta v neděli nebude moci ucházet, nicméně on a potažmo levice i v těchto dnech organizují sekání s potenciálními voliči a předkládají řešení nejdiskutovanějších problémů současného Polska. Tedy například budoucnost mise v Afghánistánu, financování zdravotní péče, nebo ochranu polských zemědělců. Napieralski samozřejmě připravuje kampaň pro volby obecní, ale zejména ty parlamentní, které by měly proběhnout v roce 2011. Navrhuje řešení, která Svaz demokratické levice nepotřebuje a v současné chvíli ani nemůže přímo prosadit. Pro připomenutí. Z jeho řad pochází jen desetina poslanců současného Sejmu. Nepříjemnou práci proto musejí za levici udělat jiní. Právě její voliči mohou ale v neděli mohou rozhodnout. Proto se zítřejší Napieralského prohlášení, koho ve druhém kole podpoří s napětím očekává. Může se ale také stát, že se jednoznačně nevyjádří.


Favoritem voleb zůstává Bronislaw Komorowski. Jeho sok a odpovídají tomu i sondáže, oslovil tradiční volební základnu strany Právo a spravedlnost. Ta představuje zhruba třetinu voličů. Nabízí zejména ochranu chudších a snižování rozdílu mezi nimi a bohatými, nicméně tempo zvyšování rozdílu se nesnížilo ani v dobách Kaczyňského vlády. Snaží se také oslovit Poláky v zahraničí. Dnes tak činil v Británii, kde žije několik stovek tisíc krajanů. Kaczyňského odpůrci tvrdí, že právě v době jeho premiérování opustilo odešel z Polska do zahraničí největší počet lidí od pádu komunismu.


Právo a spravedlnost se označuje za stranu s konzervativním programem. Za mediální úspěch lze označit i jeho pondělní soukromou schůzku s předsedou britské vlády a šéfem Konzervativní strany Davidem Cameronem. Připomeňme, že polská strana Právo a spravedlnost, které Jaroslav Kaczyňski předsedá, působí s britskými konzervativci v rámci Evropského parlamentu v jednom klubu.


Šance Jaroslawa Kaczyňského, pokud by mu svou podporu nedal poražený kandidát levice Napieralski nejsou vysoké. Ve včerejší televizní debatě působil jeho sok přesvědčivěji. Když Bronislav Komorowski na konci debaty vyrukoval s informacemi o tom, že byl Jaroslav Kaczyňski ochoten v roce 2006 připustit zrušení dotací zemědělců na úkor vytvoření evropských ozbrojených sil po vzoru USA, obviněný viditelně znervózněl. Zemědělství je totiž v Polsku stále citlivým tématem a zmíněná informace poškozuje jeho image jako obránce národních zájmů a sociálně slabších. Možná vše zase skončí u soudu, jako causa před prvním kolem hlasování. Tehdy naopak Kaczyňski obvinil Bronislava Komorowského, že podporuje v Polsku citlivou privatizaci nemocnic. Komorowski dal celou věc soudu. Vyšlo najevo, že se pouze vyslovil pro předání nemocnic obecním samosprávám, nikoli do soukromých rukou. Soud dal Komorowskému tehdy za pravdu. Zmíněná informace o Kaczyňském a zemědělských dotacích je považována za odvetu.


Zajímavou informaci přinesl internetový portál ONET.pl. Vyplývá z ní skutečnost, že voliči jsou už v podstatě dlouhodobě rozhodnuti. A to i po více než 90 ti letech od znovuobnovení samostatnosti Polska.


Patriotismus Kaczyňského je silný v oblastech někdejšího ruského a rakouského záboru. Území, která v době dělení spadala pod pruský podporují spíše Komorowského. Historické povědomí v Polsku dodnes v tomto ohledu funguje. Bez přehánění.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.


autor: Alexander Tolčinský
Spustit audio