K čemu jsou dobré politické strany?

Dá se tomu rozumět. Přesto se nevyhneme otázce, jak předejít krizi, která hrozí celé společnosti. - Demokracie zná mechanismus tvorby politické vůle a rozhodování. Jeho nástrojem jsou politické strany, jejich soutěž, v níž se rozhodčím stává čas od času sama veřejnost. - Jak asi funguje (a jak bude fungovat) tento mechanismus, hrozí-li krize celé společnosti, jíž je zrovna ta naše právě v současné době? Smíme doufat, že proplujeme touto úžinou bez těžkých zranění díky prozíravému fungování naší politické reprezentace, kterou tvoří právě politické strany?

Příliš jist si tím nejsem. Jejich reprezentativnost je sporná. Většinou jsou nepočetné. Na tom nic nemění širší členská základna komunistů a lidovců. Naše strany, to jsou vlastně úzká grémia, jakési kluby aktivistů, mezi nimiž a členskou základnou neprobíhá tvořivý dialog. Jistě, řadové členstvo předkládá svému vedení nálady. Pokud mohu soudit, jsou to ponejvíce obavy. "Ušetřete nás hmotného strádání v těchto nejistých dobách," tak by se asi daly formulovat. - Poněkud vybranější členstvo má určitější přání: "Pomozte nám, abychom se výhodně etablovali v provozu naší obce, města, regionu." - V našich obcích, městech, regionech a jiných výsečích života společnosti, se totiž právě v těchto letech tvoří to, co lze nazvat "místními vládnoucími kruhy".

Naše strany, zejména ty nadějné, na to slyší. I ony se chtějí výhodně etablovat v provozu země. Přednostním zájmem každé z nich je proto ona sama, rozvíjení vlastní struktury a upevňování vlastních pozic. Je to důležitější než vyhlašovaný program. Stačí srovnat vzájemnou komunikaci jejich špiček, třeba v televizních debatách, a jejich oportunní součinnost na radnicích, v dozorčích a správních radách a všude tam, kde se rozhoduje o směru finančních toků. - V jakém vztahu jsou tyto snahy s artikulací vůle občanů? Cosi o tom říká více než 40-procentní neúčast oprávněných voličů v posledních sněmovních volbách.

Nelze přehlédnout ani myšlenkovou stagnaci našich stran, alespoň těch voličsky silnějších. Ty jejich "kluby" reprezentují stále tytéž tváře, z jejichž úst slyšíme stále totéž. Ti, kdo se tomuto schématu vymykají, tam moc neuspěli. Možná i vlastní neobratností. Svědčí to nicméně o nedostatku vnitřní dynamiky.

To všechno, co tu říkám o chování našich stran, do politiky patří: péče o vlastní strukturu, rozšiřování vlivu atd. Jde mi spíš o to, co tam chybí. Vlastně je ani příliš neobviňuji. Prostředím, v němž působí, je atomizovaná pasivní veřejnost, jejíž nálady většinou temperují ziskově orientovaná, tudíž pokleslá média. Nemohu se však vyhnout otázce, zda jsou takto vyprofilované strany schopny čelit krizi, která hrozí postihnout společnost jako celek a jejíž povaha se vymyká jejich vnímavosti.

Aby se nezapomnělo, o čem mluvím, připomenu: tou krizí je ekonomický, politický a morální kolaps. Opatření, která jí mají čelit, jsou: reforma veřejných financí, penzijní reforma, daňová reforma, transformace byrokratického aparátu, školství, zemědělství, zdravotnictví atd. - Je toho hodně.