Julie Hrstková: Zapomeňme na to, že stát umí dobře investovat
Vypadalo to skoro jako velikonoční zázrak, když koncem týdne prezident Petr Pavel po jednání se zástupci koalice a opozice oznámil, že se obě strany shodly na tom, že důchodový systém vyžaduje zásahy a že věk odchodu do penze se bude muset zvedat. A také to zázrak byl, protože už o pár hodin později se ukázalo, že to tak úplně pravda není a vše je zase tam, kde jsme u tuzemské politiky zvyklí.
Tedy, že debata o penzijním systému bude dlouhá, respektive v podstatě nekonečná. Tedy taková, na jakou jsme si zvykli za posledních třicet let.
Čtěte také
Bylo by ovšem chybou nesledovat, jakým směrem se diskuse ubírá. Věk odchodu do důchodu není tím hlavním, na co bychom měli zaměřit svoji pozornost. Protože to, co se teď zhusta objevuje ve veřejném prostoru, je myšlenka, jak může stát a jeho pomocníci utratit i peníze, které byly doposud nedotknutelné.
Začněme třeba myšlenkou státního důchodového fondu, kam by lidé spořili peníze a který by třeba financoval výstavbu jaderné elektrárny. Tato myšlenka, již po setkání s prezidentem Pavlem oprášili politici hnutí ANO, není nová. Před pěti lety s nápadem státního garantovaného fondu přišli Piráti.
Čtěte také
Se zřízením státního či veřejnoprávního fondu také počítá nynější pětikoaliční vláda ve svém programovém prohlášení, návrh ale nepřipravila. Což neznamená, že právě tato část důchodové reformy není zajímavá. Protože podobné myšlenky, jak získat peníze z důchodu, mají politici i byznys nejen v případě nového, neexistujícího fondu.
Státní rozvojový fond
Aktuálně mají lidé v doplňkovém penzijním dobrovolném spoření, tzv. třetím pilíři, naspořeno zhruba 600 miliard korun. A protože jde o peníze, které podle mnohých „leží ladem“, objevuje se čím dál víc nápadů, co by se s nimi dalo dělat pro dobro všech.
To, že někomu tyto peníze patří a bude je chtít využívat právě pro zlepšení situace ve stáří, přestává být z hlediska veřejné diskuse důležité. Daleko podstatnější prý je, že by se za ně mohlo postavit tisíce nových bytů a vyřešit tak bytovou nouzi.
Čtěte také
Obdobné diskuse se objevují u zhruba 400 miliard, které mají na účtech bank obce a města. I tyto peníze by se daly podle mínění ministerstva financí použít daleko rozumněji, měly by jít také primárně do investic.
Pokud by vznikl nový státní fond, kam by lidé povinně přispívali, mohl by tu být ráj na zemi. K bilionu korun a penzijních fondů a účtů obcí a měst, ze kterých by se platily byty a třeba dopravní infrastruktura, by přibyly stamiliardy, ze kterých by se dala Česká republika pokrýt jadernými elektrárnami. Všechny tyto investice by garantoval stát. A k tomu by všichni měli vysoké důchody, protože všechny investice by byly vysoce návratné a dobře vydělávající.
Na to, abychom se probudili do reality, stačí připomenout existenci Státního rozvojového fondu, jehož vznik iniciovala vláda Andreje Babiše. Do fondu měly banky sypat miliardy, aby se vyhnuly speciální dani, a stát z toho měl stavět silnice, byty a třeba opět elektrárny. Dneska se všichni tváří, že to nejlepší, co se s ním dá dělat, je zapomenout.
Což je přesně věc, která by nás měla napadnout při fantaziích o tom, jak stát zachází se stovkami miliard, na které zatím naštěstí nemůže.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
