Petr Holub: Reforma naoko. Vláda a opozice budou jednat o důchodech
Zdá se být plně v řádu věcí, když se ekonomičtí lídři vlády i opozice sejdou u prezidenta Petra Pavla, aby spolu rozmlouvali o důchodové reformě. Nakonec hlavním prezidentským poradcem pro penzijní problematiku se stal Vladimír Bezděk, podle kterého se dříve jmenovaly dvě komise k důchodové reformě složené z expertů i politiků.
Zásadní průlom sice nepřinesly, ovšem naučily politiky různých barev, aby se o penzích neideologicky a věcně pobavili. Tak se něco podobného zkusí do třetice. Rozdíl je pouze v tom, že se tentokrát sice budou bavit o penzích, o reformě se však mluvit nebude.
Čtěte také
Je pravda, že se návrhu, který vypracovalo ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Mariana Jurečky, reforma říká. Správnější by však bylo použít termín „parametrické změny“.
Ministerský návrh mírně posouvá věk odchodu do penze, rovněž mírně snižuje náhradový poměr mezi odvedeným pojistným a vyplaceným důchodem, zvyšuje pokuty těm, kdo do penze odejdou předčasně. Jenom se mění parametry, aby se stávající penzijní systém dal financovat i v příštích letech, a pokud možno se nepropadal do dluhů.
Lepší něco než nic
Něco podobného ministerstvo prosadilo v roce 2011, změny byly dokonce o něco výraznější, přesto se návrhu říkalo malá reforma. Tím se měla odlišit od skutečné reformy, která měla obsahovat systémovou změnu. Dnes Česko využívá průtokový systém, když se aktuálně odvedené pojistné zaměstnanců automaticky přerozdělí mezi stávající důchodce.
Čtěte také
Reforma plánovaná a nerealizovaná před deseti lety byla sice také opatrná, aspoň však chtěla zavést druhý penzijní pilíř, tedy penzijní fondy, do kterých by si každý ukládal peníze, jež by mu byly později vyplaceny. Nepochybně by se tím zavedlo něco nového.
O podobných novotách dnes není řeč. Vláda a opozice se budou bavit výhradně o tom, jak nastavit parametry, aby se zlepšila finanční situace systému a zároveň příliš nezhoršila pozice důchodců či zaměstnanců.
Neříkat parametrickým změnám reforma přitom dává dobrý smysl. Příští vláda je může vrátit zpátky, jak se ostatně stalo změnám tzv. malé reformy z roku 2011. Málokterý politik odolá pokušení pomáhat důchodcům, kteří patří k nejcennějším voličům.
Čtěte také
Švýcarský státní důchod
Skutečná penzijní reforma vypadá úplně jinak. Především by se neměla týkat jen důchodců a toho, jak vysokou penzi jim stát může zajistit. Konkrétně v Česku by měla napravit neudržitelný stav, kdy každý zaměstnanec odvádí na penzijní pojištění 28 procent z hrubé mzdy, tedy nejvíc v celé Evropě.
V důsledku je v Česku příliš drahá práce a jak známo, příliš drahá práce škodí celému hospodářství. Reformou by tedy bylo snížit odvody pojistného třeba na 15 procent hrubé mzdy. Samozřejmě se pak objeví otázka, z čeho tedy financovat důchody. K tomu se stačí inspirovat jinde.
Třeba ve Švýcarsku vyplácí polovinu důchodu penzijní fondy a polovinu stát. Odvody do fondů rostou zaměstnancům s věkem, aby své závazky spíše akceptovali. Státní důchod se zčásti platí stejným průtokovým systémem jako v Česku, zčásti ovšem z výnosu jiných daní. Ani fondy ani stát přitom nesmí vyplácet důchodcům víc peněz, než mají k dispozici nebo než vyplývá z pojistné matematiky.
Technicky nejde o nic složitého, ovšem prosadit takovou změnu vyžaduje od politiků hodně odvahy a šikovnosti. Tyto vlastnosti asi v Česku nejsou k dispozici v dostatečné míře. Proto se také mluví o penzijní reformě, i když to žádná reforma není.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
