Julie Hrstková: Malé ambice konsolidačního balíčku

16. říjen 2023

První a také poslední úsporný balíček vlády Petra Fialy prošel úspěšně sněmovnou. Jeho cílem je přibrzdit zadlužování státu. A, jak uvádí plakát ODS, strany kterou v kabinetu reprezentuje premiér i ministr financí, výsledek zachrání veřejné finance.

Aniž bychom zpochybňovali právo na politickou reklamu a nadsázku, tak o schváleném balíčku platí dvě věci. Za prvé veřejné finance nezachrání, v lepším případě je navede do koryta schodků, které je jen o trochu užší než to stávající. A za druhé potvrzuje, jak je extrémně složitý návrat k vyrovnaným financím ve chvíli, kdy absolutně žádná z politických stran – a to jak z řad koalice, tak i opozice – nemá žádný zájem na efektivním vynakládání peněz.

Čtěte také

Balíček vzhledem k tomu, že se na něm muselo shodnout všech pět stran koalice, nutně připomíná dort pejska a kočičky. Je v něm všechno, o čem kdy kdo slyšel a současně nic zásadního, čemu by se dala říkat reforma.

Vzhledem k tomu, jak vznikal, by ani nemělo překvapovat, že se balíček pečlivě vyhýbá jakýmkoliv doporučením, kterými Česko bombardují nejen nadnárodní instituce typu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj či Mezinárodní měnový fond, ale i zásadnějším doporučením tuzemských ekonomů.

A nejde jen o to, jestli má stát podporovat tiché víno, nebo naopak stavební spoření. Ale třeba o daňový systém, který zcela výlučně penalizuje práci, zatímco majetkovým daním se do značné míry vyhýbá.

Umění možného

Čtěte také

Jakkoliv má konsolidace srazit schodek rozpočtu v následujících dvou letech celkem o 151 miliardy korun, snížení takzvaného strukturálního schodku je neviditelné. Což znamená, že změna systému vyplácení výdajů na důchody, zdravotnictví, sociální péči, učitele či obranu zůstane na nějakou další vládu.

Vzhledem k extrémní neochotě kohokoliv dělat nepopulární kroky se dá odhadnout, že vláda, která se dohodne na důchodové či zdravotní reformě, bude nějaká vláda národního porozumění, která vznikne pod tlakem, tedy v průběhu nějakého opravdu velkého průšvihu. Do té doby budeme hovořit o balíčcích a politiky prodávané zásadní změny budou potřebovat bližší prozkoumání pod mikroskopem.

Vedle absence nutných reforem, které si rozpočtová politika někdy v budoucnu, až dojdou peníze i ochota věřitelů je dál půjčovat, vynutí nedobrovolně, zarazí i to, že konsolidační balíček neobsahuje ani náznak kroku, který by měl zlepšit efektivitu a produktivitu státu.

Čtěte také

A řeč není o propouštění úředníků, oblíbeném to tématu pravicových ekonomů. Jde o to, že valná většina přijímaných zákonů stále vzniká na základě dojmů, neexistují přesná čísla, statistiky, co se stane, když. Z tohoto postoje vyplývá, že když chce stát něco – cokoliv – zlepšit, jediné, na čem se politici shodnou, je navýšení prostředků. Peníze jsou skutečně něco jako pohádkový kouzelný proutek, nicméně lákají ke zneužití, nebo minimálně k utrácení bez ohledu na to, zda dává smysl.

Stále platí, že má Česko nejvíc obcí na počet obyvatel a z tohoto titulu značné náklady. To samé platí nejen pro obce, ale i pro zdravotnictví či školství. Ano, každá obec chce mít vlastní školu, vlastní středisko, autobus, nádraží… Nakonec by bylo efektivnější a levnější, kdyby obec třeba zaplatila těm, co potřebují odvézt, osobní taxislužbu, než aby udržovala kompletní infrastrukturu.

Julie Hrstková

To, že by existovalo vyhodnocení kvality škol či zdravotnických zařízení a podle toho se nasměrovaly finanční toky, je pak rovněž politicky nemožné. No a pak jsou tady nefunkční zákony, které možná s balíčkem přímo nesouvisí, nicméně i ony dopadají negativně na rozpočet a je jedno, zda začneme stavebním zákonem, občanským, nebo v podstatě jakýmkoliv dalším.

Úsporný balíček koalice je výsledkem umění možného. Nutno konstatovat, že ono možné není příliš ambiciózní. Bohužel.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Spustit audio