Jsou věci, které vím jen já – tak jsem se o ně podělil, říká Kraus o své nové knize

27. září 2024

„Byla to vlastně náhoda, ale jednoho dne jsem si uvědomil, že jsou některé věci, které vím jen já. A nejen rodinné. Třeba z doby, kdy jsem působil na neoficiální kulturní scéně v tzv. šedé zóně – a mluvím o Jazzové sekci,“ vysvětluje publicista Tomáš Kraus důvody, které ho vedly k sepsání paměti nazvané Další, prosím.  

Popisuje také život v socialistickém Československu druhé poloviny 20. století.

Čtěte také

„Řízením osudu jsem se stal tajemníkem Federace židovských obcí – trochu to připomínalo báji o převozníkovi, který omylem dostane do ruky veslo a pak musí dlouhou dobu převážet.“

„I já jsem si původně myslel, že tam zůstanu tak dva tři roky a bylo z toho let 30. A i tam jsem zažil mnohé věci, které si už nikdo nepamatuje. Proto jsem si řekl, že by asi pro kolektivní paměť bylo správné mít někde zaznamenané,“ doplňuje Kraus, který je dnes ředitelem Institutu Terezínské iniciativy a zástupce Amerického židovského výboru pro ČR.

Proč ten název?

A proč dostala kniha název Další, prosím? „Nechtěl bych, aby to bylo považováno snad za jakési ublížené memento, tak to opravdu není. Je to jen vtip, který snad ani není židovský,“ naznačuje.

Čtěte také

„Je to anekdota, kdy přijde pán psychiatrovi a říká: ,Pane doktore, je to strašné. Někam přijdu a nikdo si mne ani nevšimne. Něco řeknu, nikdo to nekomentuje. Mám někdy pocit, že jsem neviditelný.‘ A doktor na to říká: ,Další, prosím‘.“

Poslechněte si celé Hovory Evy Hůlkové, dozvíte se například to, proč Kraus o sobě říká, že je velký vlastenec a nikdy neuvažoval, že by žil jinde.

autoři: Eva Hůlková , lup
Spustit audio

Související