Josef Petr Ondok: Muklovský Vatikán

18. leden 2018

Nekatedrový vzdělanec, vtipný kreslíř a karikaturista, římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, esejista, mukl, dělník – to jsou některá z povolání Josefa Petra Ondoka (1926–2003), neodmyslitelně spjatého s Jihočeským krajem.

V roce 1951 byl jako kněz zatčen a za organizování filozoficko-náboženských kroužků pro studenty odsouzen k trestu sedmnácti let vězení. V bolševickém kriminále strávil více než dvanáct let (Leopoldov, Mírov, Valdice), z toho čtyři roky na jáchymovském uranu.

V roce 1963 byl podmínečně propuštěn a stal se dělníkem v JZD, později technikem v Botanickém ústavu v Třeboni. Po soudní rehabilitaci v roce 1968 mu bylo povoleno dovršit studia filozofie a v letech 1968–1970 veřejně působil jako kněz.

Své vzpomínky na pestrou kriminální anabázi Muklovský Vatikán sepisoval Ondok v době těžké nemoci a vydání se již nedožil. Cenné jsou v Ondokových kriminálních vzpomínkách dvě roviny, které se vzájemně protínají: mistrovství portrétu ve zkratce a originální humor.

Ondok portrétuje spoluvězně i bachaře. Svůj průhled nazývá pohledem „klíčovou dírkou“, což není míněno jako šmírování, ale jako otevřenost výpovědi; podobně nahlíží i sebe samého. Všímá si iluzí, selhání i statečnosti. A tam, kde ostatní pamětníci shovívavě mlčí či problém přešli drobnou laskavou poznámkou, Ondok se pozastaví.

Nevyhýbá se jistým stinným stránkám kněžského kriminálního společenství, píše o psychické labilitě i úzkostech a svěřuje textu své pochyby. Humor a smích Ondokovi zase umožňují nahlédnout vážnost situace i její absurditu, nikdy však její bezvýchodnost.

Ondokův Muklovský Vatikán patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo o životě v českých kriminálech a koncentrácích padesátých let napsáno.

autor: Miloš Doležal
Spustit audio