Josef Mlejnek jr.: Obtíže ústavní žaloby na prezidenta

03254427_57.jpeg
03254427_57.jpeg

Předseda Senátu Milan Štěch oznámil, že očekává předložení návrhu skupiny senátorů, kteří budou požadovat, aby Senát zahájil jednání v souladu s ústavním článkem 65, tedy podání ústavní žaloby k Ústavnímu soudu proti prezidentovi republiky kvůli porušení ústavy.

Konkrétně kvůli prezidentově nečinnosti, kvůli jeho odmítání odvolat ministra financí Andreje Babiše, neboť dle ústavy musí prezident premiérovu návrhu vyhovět. Senát dal Štěchovými ústy Zemanovi týden, pak prý začne konat. A návrh by údajně podpořilo několik desítek senátorů, napříč politickým spektrem.

Prosadit odvolání prezidenta republiky znamená dost obtížný úkol, poněvadž na ústavní žalobě se musí shodnout tři pětiny přítomných senátorů a tři pětiny všech poslanců, neboli ústavní většina. A v celé věci pak rozhoduje Ústavní soud, nikoliv parlament. Což je jistě v pořádku, jelikož ona složitost má zamezit tomu, aby odvolání hlavy státu provedla nějaká - řekněme - obyčejná většina z politických důvodů.

V tuto chvíli jde spíše o formu tlaku na prezidenta, aby učinil to, k čemu ho ústava zavazuje. A nutno též podotknout, že řada poslanců a senátorů může být nakonec proti - nikoliv kvůli přesvědčení o správnosti prezidentova postoje, ale díky „sobotkovskému argumentu“: Nedělejme nyní ze Zemana mučedníka, jen by mu to pomohlo ve volbách. Ovšem pokud by ho Ústavní soud zbavil úřadu, stávající prezident by tak ztratil rovněž způsobilost ho znovu nabýt.

Procedura sesazení prezidenta

Miloš Zeman

Jde zkrátka o hrozbu, sice nikoliv nereálnou, leč stále dost obtížně realizovatelnou. O čemž svědčí i skutečnost, že v Evropě došlo k sesazení prezidenta ústavní žalobou zatím jen jednou, v roce 2004 v Litvě.

Tehdejší litevský prezident Rolandas Paksas byl po několika měsících ve funkci obviněn, že protiústavně udělil litevské občanství ruskému podnikateli Juriji Borisovovi, obchodníku se zbraněmi a sponzorovi jeho volební kampaně, a že rovněž protežoval své přátele a známé při privatizaci.

Paksas sice celou kauzu označil za politicky motivovanou, ale na jaře 2004 litevský parlament a ústavní soud prezidenta sesadily. Paksas však na litevské politické scéně nadále působil – jako leader populistické nacionalistické strany. Nyní je poslancem Evropského parlamentu.

Dvakrát, leč neúspěšně, se pokusili sesadit prezidenta i v Rumunsku. Dokonce stejného, Traiana Basesca, v letech 2007 a 2012. Ovšem rumunská ústavní úprava procedury sesazení hlavy státu vyžaduje ještě potvrzení tohoto aktu v referendu, což nakonec Basesca v obou zmíněných případech zachránilo a on v úřadu zůstal.

Konkrétní úpravy sesazování prezidentů se v různých zemích pochopitelně liší, nicméně jedno mají společné: jde o dosti obtížně uskutečnitelný akt. Uvidíme, jak vše dopadne u nás, pokud by však byla procedura sesazení prezidenta úspěšná, šlo by o událost svým způsobem velmi unikátní.