Josef Mlejnek jr.: Babiš na Albertově

Ministr financí se sice na první pohled přidal trošku opožděně, když už byli všichni dávno fyzicky pryč a tribuna opět rozmontována. Nicméně z jeho hlediska v pravý čas, poněvadž tak učinil mediálně – a v médiích ona tribuna stále funguje, ba je možná živější a hmatatelnější než její trojrozměrný originál.

Hnutí ANO se od začátku řídí především průzkumy veřejného mínění. Ale člověk nyní vůbec nemusí být sociolog s velkou agenturou v zádech, aby zaznamenal posun společenských nálad směrem ke strachu z uprchlíků a islámského terorismu.

Což každého politika musí vést k obavám ze ztráty popularity, pokud adekvátně nepřizpůsobí repertoár. A též úspěch francouzské Národní fronty v tamních regionálních volbách důrazně napovídá, jaký žánr je asi v evropské politické hitparádě na vzestupu.

Čtěte také

Cesta z okraje na vrchol v jistých fázích zpravidla vyžaduje společenský oděv. Francouzská Národní fronta se umírňuje, aby se stala přijatelnou pro širší okruh voličů. Etablované strany nyní zase cítí, že musí ve svém projevu poněkud zlidovět, vyjít vstříc náladám ve společnosti, jinak z vrcholu spadnou dolů.

„Vyházíme je, rozkradače český země,“ zpívá v písni „Defenestrace“ skupina Ortel, jejíž účast na vyhlášení výsledků ankety Český slavík, ve které skončila na druhém místě, se stala předmětem sporů. Ale to samé zpíval i Andrej Babiš, když kráčel k moci.

Anketu Český slavík sice netřeba přeceňovat, několik milionů zhlédnutí, které má na You Tube píseň „Mešita“, však žádný politik nemůže přehlédnout – určitě ne takový, jenž kromě marketingu nemá žádný soubor idejí, o něž by se mohl opírat. A toho, kdo zmíněný song od Ortelu nezná, pak musím upozornit, že se z něj o muslimech nedozví nic navíc, co by nemohl slyšet od Miloše Zemana. Čili od hlavy státu.

Je tedy prezident republiky extremista, nebo jsou snahy o ostrakizaci skupiny Ortel neoprávněné? Tak nějak napůl, dalo by se říci. Ostatně, skladba „Mešita“ pochází z roku 2013, a vznikla tudíž ještě před mohutným vzedmutím migrační vlny i letošními útoky v Paříži.

Čtěte také

A rostoucí popularita této hodně zjednodušující, leč nikoliv přímo rasistické písně vyjadřuje především obyčejné obavy veřejnosti z islámského extremismu, které jsou z části nesporně oprávněné.

Bohužel, skoro nikdo z českých politiků nemá odvahu zmíněné obavy krotit, naopak, strach o hlasy jim velí veřejnému strachu populisticky nadbíhat. Hrozí tedy, že česká politická scéna bude v příštích měsících postupně hnědnout, aniž by se třeba proměnily stranické preference.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.