Josef Brož: Bitva o Paříž byla zahájena

Paříž
Paříž

Příští starosta Paříže již nebude muž. Ne, to není žádná slovní hříčka, natož narážka na sexuální orientaci toho nynějšího starosty, Bertranda Delanoëa, který na radnici dosluhuje.

Souboj se totiž vede tentokráte mezi několika ženami, z nichž největší šanci má patrně kandidátka socialistická, Anne Hidalgová, zástupkyně nynějšího pařížského starosty. Bez šancí ale není zcela ani Nathalie Kosciusková-Morizetová, vítězka primárních voleb konzervativní pravice ze Svazu pro lidové hnutí (UMP).

Obě už to daly také jasně najevo.

Centristé z Demokratického hnutí (MoDem) postavili Marielle de Sarnezovou, vyloučena není ani kandidatura další ženy, Ramy Yadové ze Svazu demokratů a nezávislých (UDI), pokud ovšem proti ní nevystoupí Chantal Youannová. A otázka, zda si to nakonec nerozmyslí zelená Cécile Duflotová, je zatím také stále otevřená.

Boj o pařížskou radnici, i když to většina z kandidátů odmítá, navíc není jen tak něco předhlédnutelného. Paříž, hlavní město Francie, se svými 10 miliony obyvateli v celé aglomeraci, je nejen světovým obchodním, politickým a kulturním centrem, sloužilo historicky vždy jako odrazové stanoviště do nejvyšších pater politiky.

Tím nejpřirozenějším pravicovým kandidátem, ještě před érou Nicolase Sarkozyho, byl zejména svého času monumentální starosta a později také francouzský prezident Jacques Chirac, pro něhož se stala Paříž přímo nedobytelnou pevností.

Anne Hidalgová, třiapadesátiletá dcera uprchlíků z frankistického Španělska, zdůrazňuje, že Pařížané vždy poznají, když si z nich někdo dělá rukojmí. Proto také opakuje, že jejím cílem není nic jiného, než služba hlavnímu městu.

„Paříž stojí za tu bitvu,“ říká. Výzkumy veřejného mínění ji zatím vidí jako jasnou favoritku. Začala s kampaní také jako první. A právě ona také přišla s nejzajímavějšími nápady, jak posílit infrastrukturu hlavního města.

Bývalá Sarkozyho mluvčí z prezidentské kampaně, Nathalie Kosciusková-Morizetová, jejíž jméno prozrazuje dávné polské předky, nemá oproti Hidalgové mnoho zbraní – snad kromě jistého aristokratického šarmu – jenž ovšem dokáže naplno využívat.

Uvnitř UMP se v nedávné bratrovražedné válce mezi Copém a Fillonem, snažila být nad stranami. Zaujala rovněž tím, že v hlasování o homosexuálních sňatcích se jasně nevyslovila – nehlasovala, což ovšem vysvětlila jako „angažovanou neúčast“ ve prospěch sňatků.

Právě o NKM, jak zní její akronym, se často spekuluje, že jí má být Paříž za trampolínu do Elysejského paláce. Patrně ne hned, ale tato čtyřicetiletá poslankyně a bývalá ministryně pro ekologii, dopravu a trvale udržitelný rozvoj, už několikrát ukázala, že nepřemýšlí v krátkém časovém horizontu.

Do voleb zbývá sice ještě rok, tyto volby ale mohou ukázat, zda přeskupování sil na pařížské politické šachovnici, bude mít nějaký dopad, stejně jako volby municipální, a ty evropské, na konci jara příštího roku 2014.