Jiří Trnka aneb Walt Disney Východu. Taky ale umělec ve střetu s totalitním režimem

Ve světě se Jiřímu Trnkovi (1912−1969) říkalo Walt Disney Východu. Po 2. světové válce stál s Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem u zrodu studia Bratři v triku. A hned jeden z prvních filmů studia, Zvířátka a Petrovští, vynesl Trnkovi v roce 1946 hlavní cenu na festivalu v Cannes a novému studiu zahraniční popularitu.

Jiří Trnka: Sen noci svatojánské|foto:GASK – Galerie Středočeského kraje

Místo slova hudba

Trnka ale toužil po vlastním studiu a založil ho o rok později. V 50. letech tam vznikla řada úspěšných titulů (Bajaja, Staré pověsti české či Sen noci svatojánské). Postavy v Trnkových filmech jsou převážně němé, před mluveným slovem dával přednost hudbě.

Výjimkou byla slavná loutková adaptace Švejka (Osudy dobrého vojáka Švejka, 1954), kterou vytvořil na popud Jana Wericha, přítele a souseda z pražské Kampy. Werich Švejka namluvil a Trnka na oplátku ilustroval Werichovu knihu pohádek Fimfarum. Filmu o Švejkovi si kritika cení, podle Trnkovy dcery Heleny ho ale otec rád neměl a dělal ho jen kvůli Werichovi.

Jedním z Trnkových nejslavnějších filmů byl snímek Ruka (1965); smutný příběh o bezmocném harlekýnovi a všemocné ruce, alegorie střetu umělce s totalitním režimem. Film se u nás dlouho nepromítal. V roce 1984 ho Americká filmová akademie označila za pátý nejlepší animovaný film všech dob.

Poválečná specialita

Jiří Trnka udělal z loutkového filmu nový druh umění a specialitu české poválečné kinematografie. Přinesl mu značný ohlas u zahraničních kritiků. V tvorbě měl Trnka relativní svobodu; komunisty ovládaný režim měl zájem především o finanční zisky ze světa, které Trnkovy filmy jako významné exportní zboží přinášely.

„Tatínek nežil s režimem, ale režim žil s ním – dobře věděl, že mu vydělává stejně jako celá Škodovka“, komentovala před lety Trnkovu situaci dcera Helena. Jako důkaz Trnkovy svobody se často uvádí podpis pod peticí Dva tisíce slov v létě 1968, který mu – na rozdíl od jiných – nezpůsobil větší problémy.

Pravdou ale je, že Trnka už se případných následků v letech tuhé normalizace nestačil dožít. Nedávno objevený dokument z roku 1956 dokazuje, jak se ve vedení KSČ rozhodovalo o tom, proč Trnka nesmí vyjíždět do kapitalistických států.

Mimořádně pracovitý a talentovaný umělec ve střetu s totalitou – to je téma pořadu Portréty, kde Jiřího Trnku coby „politické téma“ představuje publicista Pavel Hlavatý. Poslechněte si v repríze.