Jiří Stránský: Kompromis je cesta do pekel

27. září 2017

První podzimní glosa… A dokonce vím, že venku je slunce a teplo. Zázrak! Zázraky se ovšem nekonají v dění kolem voleb a asi i při nich a po nich. Ale kvůli tomu své glosy neříkám – o volbách budu mluvit, až dopadnou. A ne, že jsem věděl už dlouho, jak dopadnou.

Mnohem víc jsem se snažil pochybovače ve svém okolí přesvědčit slovy slavného anglického režiséra Brooka, který na otázku, co říká někdejší československé sametové revoluci, řekl:

„Sám jsem životní skeptik, často až pesimista. Ale když přicházely zprávy z Prahy a Brna a Bratislavy, kde všude mám přátele, donutilo mě to především sobě kápnout božskou: že i z nejlepších divadelních her a jejich autorů čiší jediná pravda - že dějiny téhle naší zeměkoule především v jejích nejhorších chvílích posunovali a dál posunují k něčemu lepšímu jen blázni a snílci.“

Citoval při tom pár českých jmen, ale jedno pořád opakoval – někteří z vás Václava Havla milují, někteří nenávidí. Ale nic mezi. V čase vzpomínání na 80 let od úmrtí Tomáše Garrique Masaryka prý měl na TV Barrandov svůj „týden s prezidentem“ ten současný.

To všechno patří k volbám – nafoukaní politici se jeden před druhým vytahují v bláhové naději, že pro sebe urvou nějaké procentní body.

Jan Tříska

Čištění svědomí

V neděli nešťastnou náhodou spadl z Karlova mostu Jan Tříska. V pondělí zemřel. Večer na ČT Art kromě Obecné školy a dalšího vzpomínání odvysílali i Krále Leara od Williama Shakespeara. A taky Romea a Julii.

Na začátku 90. let přiletěl do Prahy a volal mi, že bude v Obecním domě nad hlavami České filharmonie říkat ten dlouhý monolog Radúze s muzikou od pana Fibicha. Než s Kájou utekli do Států, pomáhal jsem mu učit se anglicky tak, aby mohl v Americe hrát. A hrál.

To všechno v těchto dnech určitě řeklo mnoho lidí jemu velmi blízkých, já (ač tohle zájmeno nemám rád) to říkám jenom proto, že vím, jak moc při svých návratech téhle naší zemi nerozuměl a jak z toho byl zděšený. I z některých svých kolegů.

U sousoší sv. Norberta, Václava a Zikmunda na Karlově mostě v Praze vzniklo improvizované pietní místo jako vzpomínka na herce Jana Třísku

Taky mi při tom blesklo hlavou, že mnoho vět z jeho Krále Leara jako by Shakespeare napsal o nás. Co s námi vyvádí naše svědomí, co je to za prokletí, ta naše krev nakažená čtyřiceti lety lhaní a strachu a vymlouvání a zakazování dětem říkat pravdu mimo domov. Aby… Aby.

To je tentokrát můj vzkaz českým voličům do českých voleb, co by se měli ptát těch, co si přejí být zvolení: Při hlasování o čemkoliv budete zdvihat paži či mačkat tlačítko podle svého svědomí, či podle toho, co si bude přát strana, za níž jste byl zvolen. A jste si vědom toho, že jakýkoliv kompromis je cesta do pekel? Ať už vašich, či jiných?

Pokud vaše kandidáty bude rozhodování bolet, vlastní správný prostředek na čištění svědomí. Pokud si myslí, že poslušnost je ze všeho nejjistější.

autor: Jiří Stránský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.