Jiří Pehe: Zodpovídá se přímo volený prezident pouze lidu?
Poslanecká sněmovna neschválila hlasy hnutí ANO, komunistů a hnutí Svoboda a přímá demokracie k projednání prezidentových výroků o výrobě nervového plynu Novičok v České republice.
Zatímco ANO namítalo, že k celé věci se prý vyjádřila dostatečně vláda, komunisté přišli s pozoruhodným argumentem.
Ondřej Konrád: Řeč o jedu a stínová koalice
Když v polovině března prohlásila mluvčí ruského ministerstva zahraničí, že nejpravděpodobnějším zdrojem látky Novičok, kterou byl v Británii otráven dvojitý špion Skripal a jeho dcera, je Česko, Slovensko, Británie nebo Švédsko, skromně pomlčela o vlastní zemi.
Jejich poslanec Leo Luzar totiž argumentoval, že jde o snahu části Poslanecké sněmovny dehonestovat přímo zvoleného prezidenta, který v podobě svojí žádosti, aby výrobu Novičoku u nás vyšetřila Bezpečnostní a informační služba, jen vyslyšel přání lidu.
Luzar tak nepřímo nastolil otázku, do jaké míry se prezident zodpovídá přímo lidu a do jaké míry má Sněmovna právo přímo voleného prezidenta volat k zodpovědnosti.
I hnutí ANO argumentovalo, že jelikož už se k prezidentovým výrokům vyjádřila vláda i několik jednotlivých ministrů, je další aktivita Sněmovny v tomto ohledu nadbytečná.
Jenže vláda není celá Sněmovna, v níž sedí i zástupci opozice. A Sněmovna i Senát, na rozdíl od toho, co si, jak se zdá, myslí komunisté, mají vůči přímo volenému prezidentovi důležité kontrolní funkce.
Proti duchu i liteře ústavy
Lukáš Jelínek: Ostuda ještě není velezrada
Čím častěji budeme volat „hoří“, sotva zahlédneme doutnající popel, tím je větší pravděpodobnost, že vážnému požáru pak nebude věnována pozornost.
Sám prezident Miloš Zeman nedávno v reakci na usnesení senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, který prezidentovy výroky o Novičoku kritizoval jako nepravdivé a ohrožující bezpečnostní zájmy země, reagoval slovy, že ho Senát nevolil, zodpovídá se prý třem miliónům lidí, kteří mu dali hlas v přímé volbě. Komunisté při jednání Sněmovny na tuto interpretaci navázali.
Je pravda, že po zavedení přímé volby se vazba mezi prezidentem a parlamentem poněkud rozostřila, ale parlament má nadále vůči prezidentovi kontrolní funkce. Za prvé proto, že prezident je v české ústavní konstrukci ústavně neodpovědný, a za většinu jeho činů odpovídá vláda. A vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně.
Žaloba na prezidenta je jaderná zbraň, v kauze Novičok nemá velkou šanci, hodnotí ústavní právník
Senátoři za hnutí STAN se chystají připravit ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana. Svými výroky o výrobě Novičoku v Česku se podle nich měl dopustit velezrady. Zeman v reakci na to řekl: „Ti, kdo mě označují za velezrádce, by si měli zajít k psychiatrovi, a to je moje jediná reakce.“
Za druhé proto, že parlament může iniciovat odvolání přímo voleného prezidenta pro porušení ústavy, což je v případě prezidenta jednání, které ústava označuje nepěkným výrazem „velezrada.“
Děje se tak s pomocí ústavní žaloby, kterou může podat třetina senátorů, a následně ji musí schválit Senát i Poslanecká sněmovna třípětinovými většinami. O takové žalobě pak rozhodne Ústavní soud.
Poslanecká sněmovna také schvaluje rozpočet, jehož jednou položkou je rozpočet prezidentské kanceláře. Je tedy zřejmé, že Sněmovna i Senát mají právo se k prezidentovým krokům vyjadřovat.
A je nešťastné, když prezident nebo komunisté zlehčují usnesení, kterými Sněmovna či Senát, popřípadě jejich výbory, prezidenta o něco žádají, nebo ho kritizují, poukazováním na to, že je volen přímo lidem.
Kritika případného parlamentního jednání o prezidentových výrocích v kauze Novičok je samozřejmě namístě z politických pozic, ale poukazování na jakousi nepatřičnost takového jednání Sněmovny nebo Senátu kvůli tomu, že by snad měl coby přímo volená hlava státu stát nad parlamentem, jde proti duchu i liteře ústavy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
