Jiří Pehe: Zodpovídá se přímo volený prezident pouze lidu?

23. květen 2018

Poslanecká sněmovna neschválila hlasy hnutí ANO, komunistů a hnutí Svoboda a přímá demokracie k projednání prezidentových výroků o výrobě nervového plynu Novičok v České republice.

Zatímco ANO namítalo, že k celé věci se prý vyjádřila dostatečně vláda, komunisté přišli s pozoruhodným argumentem.

Ondřej Konrád: Řeč o jedu a stínová koalice

Zasedání Poslanecké sněmovny, zleva předseda KSČM Vojtěch Filip, předseda ČSSD Jan Hamáček a předseda ANO Andrej Babiš

Když v polovině března prohlásila mluvčí ruského ministerstva zahraničí, že nejpravděpodobnějším zdrojem látky Novičok, kterou byl v Británii otráven dvojitý špion Skripal a jeho dcera, je Česko, Slovensko, Británie nebo Švédsko, skromně pomlčela o vlastní zemi.

Jejich poslanec Leo Luzar totiž argumentoval, že jde o snahu části Poslanecké sněmovny dehonestovat přímo zvoleného prezidenta, který v podobě svojí žádosti, aby výrobu Novičoku u nás vyšetřila Bezpečnostní a informační služba, jen vyslyšel přání lidu.

Luzar tak nepřímo nastolil otázku, do jaké míry se prezident zodpovídá přímo lidu a do jaké míry má Sněmovna právo přímo voleného prezidenta volat k zodpovědnosti.

I hnutí ANO argumentovalo, že jelikož už se k prezidentovým výrokům vyjádřila vláda i několik jednotlivých ministrů, je další aktivita Sněmovny v tomto ohledu nadbytečná.

Jenže vláda není celá Sněmovna, v níž sedí i zástupci opozice. A Sněmovna i Senát, na rozdíl od toho, co si, jak se zdá, myslí komunisté, mají vůči přímo volenému prezidentovi důležité kontrolní funkce.

Proti duchu i liteře ústavy

Lukáš Jelínek: Ostuda ještě není velezrada

Prezident Miloš Zeman při návštěvě Moravskoslezského kraje

Čím častěji budeme volat „hoří“, sotva zahlédneme doutnající popel, tím je větší pravděpodobnost, že vážnému požáru pak nebude věnována pozornost.

Sám prezident Miloš Zeman nedávno v reakci na usnesení senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, který prezidentovy výroky o Novičoku kritizoval jako nepravdivé a ohrožující bezpečnostní zájmy země, reagoval slovy, že ho Senát nevolil, zodpovídá se prý třem miliónům lidí, kteří mu dali hlas v přímé volbě. Komunisté při jednání Sněmovny na tuto interpretaci navázali.

Je pravda, že po zavedení přímé volby se vazba mezi prezidentem a  parlamentem poněkud rozostřila, ale parlament má nadále vůči prezidentovi kontrolní funkce. Za prvé proto, že prezident je v české ústavní konstrukci ústavně neodpovědný, a za většinu jeho činů odpovídá vláda. A vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně.

Žaloba na prezidenta je jaderná zbraň, v kauze Novičok nemá velkou šanci, hodnotí ústavní právník

Prezident Miloš Zeman

Senátoři za hnutí STAN se chystají připravit ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana. Svými výroky o výrobě Novičoku v Česku se podle nich měl dopustit velezrady. Zeman v reakci na to řekl: „Ti, kdo mě označují za velezrádce, by si měli zajít k psychiatrovi, a to je moje jediná reakce.“

Za druhé proto, že parlament může iniciovat odvolání přímo voleného prezidenta pro porušení ústavy, což je v případě prezidenta jednání, které ústava označuje nepěkným výrazem „velezrada.“

Děje se tak s pomocí ústavní žaloby, kterou může podat třetina senátorů, a následně ji musí schválit Senát i Poslanecká sněmovna třípětinovými většinami. O takové žalobě pak rozhodne Ústavní soud.

Poslanecká sněmovna také schvaluje rozpočet, jehož jednou položkou je rozpočet prezidentské kanceláře. Je tedy zřejmé, že Sněmovna i Senát mají právo se k prezidentovým krokům vyjadřovat.

A je nešťastné, když prezident nebo komunisté zlehčují usnesení, kterými Sněmovna či Senát, popřípadě jejich výbory, prezidenta o něco žádají, nebo ho kritizují, poukazováním na to, že je volen přímo lidem.

Jiří Pehe

Kritika případného parlamentního jednání o prezidentových výrocích v kauze Novičok je samozřejmě namístě z politických pozic, ale poukazování na jakousi nepatřičnost takového jednání Sněmovny nebo Senátu kvůli tomu, že by snad měl coby přímo volená hlava státu stát nad parlamentem, jde proti duchu i liteře ústavy.

autor: Jiří Pehe
Spustit audio