Jiří Pehe: Rozkymácený vládní koráb

Ten sice nebyl v případě složitě poskládaného kabinetu nijak výrazný ani v první polovině volebního období, ale v podobě snah o přijetí balíku úsporných opatření a daňových změn měl víceméně srozumitelný obsah. Po jeho schválení vláda ale ústy svého premiéra oznámila, že už žádné velké cíle nemá.

Čtěte také

Fialova vláda se Babiše občas až moc bojí a tančí v jeho rytmu, myslí si komentátor Pečinka

To ovšem může způsobit vládním stranám, jakož i případnému pokračování projektu pětikoalice po příštích volbách vážné problémy. Bez společných reformních cílů se totiž chtě nechtě začnou drát do popředí především rozdíly mezi jednotlivými stranami, které se zatím dařilo překrývat společným úsilím dát do pořádku státní finance.

Rezignace na další významnější společně prosazené změny přichází přitom v nejméně vhodný okamžik, protože se blíží volby do Evropského parlamentu, v nichž vládní strany budou stát v určitých ohledech proti sobě. Hlavním štěpícím tématem bude otázka přijetí eura, kde proti Občanské demokratické straně stojí čtyři menší strany vládní koalice.

Reformní étos vládní koalice

Navíc strany vládní koalice se neliší jen v otázce, jak rychle nebo zdali vůbec spustit přípravy na přijetí eura, ale také v pohledech na další evropskou integraci.

Čtěte také

Jiří Pehe: Vláda ještě může zvrátit nepříznivé trendy ve veřejném mínění

Premiér Fiala sice na nedávné konferenci pořádané u příležitosti 20. výročí vstupu České republiky do EU ocenil přínosy našeho členství i význam Unie pro naši zemi, ale jeho ODS nadále zůstává členem euroskeptické frakce Evropští konzervativci a reformisté, zatímco ostatní strany vládní koalice se definují jako jasně proevropské.

Postoje ODS budou komplikovat i případné využití politických změn v Polsku k jasnější spolupráci obou zemí, protože nejdůležitějším partnerem ODS na evropské půdě je v rámci frakce Evropských konzervativců a reformistů v nedávných polských volbách poražená strana Právo a spravedlnost. Což může vyvolávat ve vládní koalici i spory o to, jak se stavět ke komplikované situaci ve visegrádském uskupení.

Do popředí se bez společného reformního étosu také začnou drát další témata, na nichž nepanuje v rámci vládní koalice shoda: kupříkladu manželství pro všechny, Istanbulská úmluva o potírání násilí na ženách nebo míra kontroly zbraní. Veřejnost tedy bude spíše svědkem sporů ve vládní koalici než jasného společného pohybu vpřed, který definuje nějaké významné téma.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Další srůstání koalice Spolu? Schůdná cesta k pevnějšímu rozkročení pravice

Tímto tématem se mohlo stát právě spuštění příprav na přijetí eura. Vládní koalice se mohla právě s pomocí tohoto tématu vymezit proti opozici, která euro odmítá, často s pomocí dosti demagogických argumentů.

Vláda mohla z debaty o tom, proč nastal čas se k eurozóně připojit, udělat zásadní bitevní pole před příštími volbami. Kdyby bitvu o veřejné mínění s pomocí vysvětlování a srozumitelných kroků svedla úspěšně, mohla si před příštími sněmovními volbami polepšit u voličů.

Je důležité, že se vládní koalice pustila do vyčerpávajícího boje o korespondenční volbu, což je téma dotýkající se základních občanských práv. Koalici, která chce proti nesystémové opozici bránit demokracii, takříkajíc sluší.

Jiří Pehe|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Není to ale téma mobilizační, jakým by byl třeba souboj s opozicí i veřejným míněním o euro, jehož přijetí by bylo mimo jiné i přihlášením se k tvrdému jádru EU v době, kdy Rusko ohrožuje bezpečnost celé Evropy.

Bez sjednocujícího reformního étosu vládní koalice jen těžko zvrátí pro ni nepříznivé trendy ve veřejném mínění. Po evropských volbách mohou navíc některé strany vládní koalice začít přemýšlet o svých momentálně nepříliš nadějných vyhlídkách pro sněmovní volby, a pětikoalice se může i proto začít vnitřně štěpit.

Autor působí na New York University Prague