Jiří Pehe: Rok 2020 vystavil naši zemi zátěžovému testu, a ten nedopadl dobře

Ty otestovaly soudržnost společnosti, výkonnost státní správy i schopnost politiky hledat racionální řešení.

Čtěte také

Na pandemii jsme nebyli připraveni, postiženy byly hlavně vyspělé země, hodnotí politický geograf

Naše země zvládla ve srovnání s celou řadou zemí, které zaspaly, jarní fázi epidemie relativně dobře, protože vláda zareagovala rychle, s pomocí radikálních plošných opatření. Česká republika celkově uspěla i navzdory pochybením v zásobování hygienickými pomůckami a v zavádění efektivního masového testování.

Krizi poměrně dobře ustál i právní stát, jakkoliv zákaz cestování českých občanů do zahraničí během jarní fáze krize byl zjevně neústavní. Soudy se ale postavily proti snahám vlády svěřit ministerstvu zdravotnictví taková opatření, která může podle platných zákonů činit jen vláda jako celek – navíc většinou jen v nouzovém stavu.

Problematické bylo i váhání premiéra Andreje Babiše na začátku krize v otázce ustavení ústředního krizového štábu, v jehož čele měl automaticky stanout ministr vnitra Jan Hamáček.

Pokles důvěry v Babiše i Zemana

Čtěte také

Jan Vávra: Babiš v putinovském stylu

Když už Babiš s ustavením krizového štábu souhlasil, prosadil do jeho čela v rozporu se zákonem nejprve epidemiologa Romana Prymulu. Obecně bylo ale počínání vlády podrobeno kontrole parlamentu, včetně několika žádostí vlády o vyhlášení nouzového stavu.

Česká republika tak především doplácela na konflikt mezi potřebou dát prioritu politicky zaštítěným odborným rozhodnutím a populistickými instinkty premiéra. Jeho snahy být vidět a rozhodovat i o odborných záležitostech začaly mít navrch během léta, kdy míra nákazy na čas ustoupila. Reakce Babišovy vlády na zhoršující se zdravotnickou situaci na konci léta byla laxní i kvůli vidině úspěchu v říjnových krajských volbách. Výsledkem byl strmý růst počtu nakažených, hospitalizací i úmrtí, který v přepočtu na sto tisíc obyvatel katapultoval Českou republiku do světové špičky.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Jedovaté šípy premiéra Babiše

Rovnováhu mezi politikou a expertním rozumem se bohužel nepodařilo najít ani později. Vláda se sice v říjnu podřídila doporučením expertů a zavedla pětistupňový systém PES, podle něj měly být jednotlivé stupně nákazy (určované řadou indikátorů) pevně vázány na opatření, která v tom kterém stupni platí, ale zřejmě kvůli obavám z reakcí veřejnosti, která byla stále méně ochotná respektovat přísná opatření po letním chaotickém počínání vlády, před Vánoci systém PES rozmělnila. Česká republika tak na konci roku opět začala šplhat na nejvyšší světové příčky v počtu nakažených, hospitalizovaných i obětí v přepočtu na sto tisíc obyvatel.

Nadřazování momentálních politických zájmů expertnímu mínění neskončilo, ani když ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, vzděláním právníka, nahradil nejprve epidemiolog Roman Prymula a po něm lékař Jan Blatný. Důvěryhodnost vlády přitom slábla nejen kvůli chaotické komunikaci, ale i kvůli excesům, jakými bylo nedodržování restrikcí samotnými politiky. Obětí se nakonec stal i ministr Prymula, když byl médii přistižen na schůzce v restauraci v době, kdy podle jeho vlastních nařízení měly být restaurace zavřeny.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Vyšehrad – selhání opozice i novinářů

Poměrně málo efektivní byla i vládní ekonomická pomoc. Parlament sice na žádost vlády schválil na jaře záchranný fond ve výši 500 miliard korun, ale už během léta se ukázalo, že řada lidí a firem postižených krizí vládní pomoc nedostává buď vůbec, nebo ji dostává pozdě, často až po byrokratických průtazích.

Populismus bohužel ovlivnil i přijetí daňového balíčku na konci roku. Zrušení superhrubé mzdy, doprovozené snížením daní z příjmu, bez toho, že by vláda hledala úspory nebo zvýšila jiné daně, způsobilo konflikt ve vlání koalici a hnutí ANO nakonec mohlo balíček schválit především zásluhou pomoci opozičních občanských demokratů. Vládní ČSSD se proti balíčku prosazovanému Babišem postavila i kvůli tomu, že daňové změny připraví státní rozpočet o zhruba sto miliard ročně. Přijetí balíčku tak dál oslabilo dřívější relativně odpovědné hospodaření země, které jí přinášelo uznání předních ratingových agentur.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Vystrčil for president

Slabá a mnoha hlasy mluvící zůstala v krizovém roce i česká zahraniční politika. Dominoval jí vcelku zbytečný spor o cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Splnil jí záměr svého předchůdce Jaroslava Kubery, který zemřel v lednu roku 2020. Jako stále problematičtější se během roku jevilo trvání předních politiků na pokračujícím intenzivním angažmá České republiky ve visegrádském uskupení, ve kterém Polsko a Maďarsko čelily prohlubující se kritice Evropské unie kvůli porušování pravidel právního státu. Česká republika se nicméně chovala poměrně konstruktivně při jednáních o obřím záchranném balíku EU, ze kterého bude významně profitovat. Důvěra v EU u nás na konci roku významně stoupla.

Koronakrize bohužel ukázala nejenom značnou slabost státní správy u nás, ale i politiky. Vedla k nemalému poklesu důvěry jak v premiéra Babiše, tak prezidenta Miloše Zemana. Dosti chaotické počínání vlády se zhruba od léta začalo odrážet i v postupném propadu preferencí Babišova hnutí ANO, opoziční strany na druhou stranu po letech neshod byly konečně schopné vytvořit dvě koalice, které mají reálnou šanci ohrozit hnutí ANO v příštích volbách.

Jiří Pehe|foto:Luboš Vedral

Ty se ovšem konají až za téměř deset měsíců, a i kdyby po nich došlo ke změně vlády, Česká republika se bude muset i po většinu roku 2021 potýkat s dopady počínání vlády v tom právě skončeném, včetně prozatím pokulhávající organizace očkování vakcínami proti nemoci covid-19.

Autor působí na New York University Prague