Jiří Pehe: Prezident Zeman přehodnocuje vztahy s Čínou. A je to dobře

Prezident Miloš Zeman
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prezident Miloš Zeman

Prezident Miloš Zeman prohlásil, že nepojede v dubnu do Číny na summit čínských představitelů s představiteli zemí střední a východní Evropy.

Místo sebe hodlá poslat ministra vnitra Jana Hamáčka.

Svoje rozhodnutí odůvodnil zajímavým způsobem: Čína prý neplní svoje sliby o velkých investicích v České republice. Zeman sice zůstává kritický k politice pražského magistrátu, který odmítl ve smlouvě o spolupráci s Pekingem klauzuli zavazující Prahu k uznání politiky jedné Číny, což vzápětí vedlo k vypovězení smlouvy Pekingem.

A zůstává kritický i k plánované cestě předsedy Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan, která prý poškodí česko-čínské vztahy. Zároveň ale prohlásil, že si Čína škodí, když nedovoluje žádnou opozici.

Tento názorový posun je pikantní v případě politika, který od svého nástupu do funkce prezidenta viděl zlepšování vztahů s Čínou jako jednu ze svých priorit, a šel přitom tak daleko, že si vysloužil ostrou domácí kritiku od politické opozice, která ho obvinila z podlézání Číně.

Zeman se ve svém vidění Číny posunul

To když kupříkladu prohlásil v čínské televizi, že se přijel do Číny učit, jak stabilizovat společnost, nebo když se nevybíravě obul do demonstrantů, kteří protestovali proti porušování lidských práv v Číně během návštěvy čínského prezidenta.

Zeman byl také jedním ze signatářů dopisu čtyř nejvyšších českých ústavních činitelů čínskému vedení, v němž se tito politici distancovali od některých ministrů vlády vlastní země za to, že se setkali s dalajlámou během jeho pražské návštěvy. Překousnul dokonce, když v Číně zmizel bez vysvětlení jeho čínský poradce Jie Ťien-ming, který stál v čele středoevropských operací čínské investiční společnosti CEFC.

Zeman se také dlouhodobě angažoval v propagaci projektu nové hedvábné stezky, a nevybíravě kritizoval tajné služby vlastní země za to, že varovaly před technologiemi čínské firmy Huawei. To vše především kvůli příslibům obřích čínských investic u nás a údajnému otevírání dveří českým firmám na čínský trh.

Jenže slibované čínské investice přišly v mnohem menší míře, než sliboval sám Zeman, navíc zejména v podobě nákupu různých akvizic, nikoliv v podobě investic na zelené louce, které by vytvářely nová pracovní místa. A mezi firmami, které nejvíce profitovaly ze Zemanovy diplomatické ofenzivy vůči Číně byly Škoda Auto a PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.

Kritiku, že tyto firmy fakticky nejsou české, protože Škoda je součástí německého koncernu Volkswagen, zatímco Kellnerovy firmy jsou registrovány kvůli daňovým výhodám v Nizozemí, Zeman odmítal.

Čína pochopila snahy českých politiků nadřadit ekonomické vztahy s ní všemu ostatnímu jako pozvánku ke stále většímu nátlaku na její kritiky u nás. Čínské velvyslanectví se neomaleně pokoušelo zasahovat do našich vnitřních záležitostí v případě Huawei, a Čína začala rušit návštěvy kulturních těles nějak spojených s Prahou.

A když Praha po zrušení smlouvy s Pekingem navázala sesterské vztahy s tchaj-wanským hlavním městem Tchaj-pej, zmrazilo nyní vztahy s Prahou i největší čínské město Šanghaj.

Zemanův expertní tým ještě nedávno nevybíravě kritizoval předsedu Senátu Kuberu za jeho plán navštívit Tchaj-wan, ačkoliv tchajwanské investice u nás jsou násobně vyšší než ty čínské. Tchajwanské firmy u nás zaměstnávají okolo dvaceti tisíc lidí, tchajwanská firma Foxconn je jedním z největších vývozců u nás.

Je tedy dobře, že se Zeman ve svém vidění Číny posunul. Poklonkování před autoritářským režimem bylo nedůstojné už proto, že si česká společnost prošla vlastní tragickou zkušeností s komunistickou diktaturou.

Jiří Pehe

Když nyní český prezident pochopil, že jeho dosavadní úslužná politika vůči Číně nepřinese více čínských investicí, a že Čína jeho politiku chápe jen jako pozvánku k zasahování do našich vnitřních záležitostí, možná by měl přehodnotit i svoji kritiku pražského magistrátu a předsedy Senátu Kubery. Podporu hlavy vlastního státu by si zasloužili.

Autor působí na New York University Prague