Ondřej Konrád: Ctitelé nikotinu ve sporu o jistý ostrov
Ostrov Tchaj-wan, břevno v oku pekingském, se tohoto roku stává už podruhé zdrojem víru na domácí scéně.
Čtěte také
Počátkem jara to byl incident na setkání zahraničních investorů pořádaném ministerstvem obchodu, kde si čínský velvyslanec přál, aby odešel zástupce skoro 30 let v Praze působící Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře.
A bylo mu vyhověno, i když u nás Tchaj-wan investuje několikanásobně víc než komunistická Čína. Kritikové nedůstojné servility tehdy volali po rezignaci ministryně Novákové. Odbylo se to nakonec napomenutím náměstka.
Konec přátelství
Nyní se skrze Tchaj-wan obrazně řečeno blýská v politických oblacích mezi dvěma ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů. Osobnostmi svéráznými a v něčem si i blízkými, nejen vášní k nikotinu.
Čtěte také
Když se stal před rokem Jaroslav Kubera předsedou Senátu, dalo se čekat, že si tak trochu lidový tribun se sklonem k bavičství bude s prezidentem rozumět. A snad tomu tak i bylo, jak nepřímo dokazuje výrok Miloše Zemana z minulého týdne, v němž užil sousloví „relativně přátelské vztahy“. Které prý ovšem „definitivně skončí“, pokud tedy předseda horní parlamentní komory naplní úmysl navštívit právě Tchaj-wan.
Což je ovšem zvláštní. Proč by nemohl reprezentant demokratického státu, člena EU, jet do sice ne zcela oficiální země, ale na rozdíl od Číny s pluralitní demokracií? Kterou sice z diplomatických ohledů k Pekingu většina světa oficiálně neuznává, ale zhusta s ní komunikuje? A všelijak ji podporuje? Náš spojenec v NATO Spojené státy dokonce prodejem vojenské techniky. Přesněji, proč to tak pobuřuje prezidenta?
Prezidentské záhady
Odpověď se skrze celý řetězec indicií nabízí. Projevů Zemanova doširoka usměvavého přátelství k Číně, které Tchaj-wan leží v žaludku, jsme za poslední roky sledovali až dost. Což ale nevysvětluje, proč tomu tak je.
Čtěte také
Vyjma respektu k prvotřídní ekonomické mocnosti, geograficky ale značně vzdálené, se kterou obchodujeme spíš vlažně. A cesty světových politiků na Tchaj-wan jsou řídké, ale občas se konají. Letos kupříkladu šéfa belgického senátu nebo amerického senátora a někdejšího prezidentského kandidáta Teda Cruze. A tak dále.
Zeman ale momentálně Kuberovi veřejně hrozí koncem korektních vztahů. Ten to raději nekomentuje, jen se domnívá, že prezidentovo vyjádření bylo víc než jemu určeno Pekingu, aby byl ujištěn o pevné loajalitě.
Jde o Kuberův pohled, nemusíme se s ním ztotožnit. Přesto se ale nezbavíme otázky, co asi k oné setrvalé loajalitě Miloše Zemana může vést, případně kdo a z jakých zájmů. Než se to případně jednou vyjeví, budeme si nad tím prostě dál lámat hlavy. Leccos je ostatně u českého prezidenta dosti enigmatické.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
