Jiří Pehe: Česká demokracie krizový rok 2020 ustála

17. prosinec 2020

Od jara tohoto roku, kdy vláda reagovala restriktivními opatřeními na epidemii nemoci covid-19, panovaly obavy, že by vláda mohla využít nouzového stavu k dlouhodobějšímu omezení demokracie.

Vláda se sice skutečně pokusila několikrát obejít zavedené demokratické postupy, ale činila tak spíše proto, aby si ulehčila práci.

Čtěte také

Možná nejdůležitějším momentem v definování hranic mezi silnou rolí vlády v boji s epidemií a dodržováním demokratických principů bylo dubnové rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž zrušil čtyři opatření ministerstva zdravotnictví s tím, že plošná omezení, která se ministerstvo pokusilo zavést, může vyhlašovat jen vláda jako celek, navíc některá jen v nouzovém stavu. Vláda se rozhodla toto rozhodnutí respektovat.

Ještě před tím, už v březnu, se odehrál jiný test demokracie a právního státu. Souvisel s pokusy premiéra Andreje Babiše (ANO) oddalovat zřízení Ústředního krizového štábu, v jehož čele by podle zákona měl stanout ministr vnitra. Když Babiš konečně souhlasil, prosadil do čela krizového štábu epidemiologa Romana Prymulu. Nakonec se ale podvolil jak tlaku opozice, tak i koaliční ČSSD – a v čele krizového štábu stanul ministr vnitra Jan Hamáček.

Selháním mechanismů, které měly chránit demokracii, bylo jarní uzavření hranic v obou směrech coby součást nouzových opatření, což později předseda ústavního soudu Pavel Rychetský popsal jako „absolutně neústavní“. Vláda ale i v tomto případě nakonec ustoupila tlaku opozice, která hrozila ústavní stížností.

K útokům na demokracii nedošlo

Soudy včetně toho ústavního se relativně dobře zhostily své role pojistky demokracie a právního státu. Důkladnému zkoumání, tentokrát na půdě sněmovny, byly podrobeny i několikeré žádosti vlády o vyhlášení nouzového stavu. Bohužel vláda nebyla vždy schopná využít mimořádné pravomoci smysluplně.

Čtěte také

Česká republika zvládla poměrně dobře i organizaci a průběh říjnových voleb do krajských zastupitelstev a jedné třetiny Senátu. Vláda i zákonodárci pružně reagovali na potřebu chránit volební právo lidí v karanténě dodatky k volebnímu zákonodárství.

Vláda tedy může být kritizována za počínání v tomto krizovém roce spíše kvůli občasnému chaotickému jednání nebo nedomyšleným návrhům, které mohly ohrozit v některých případech právo na ochranu osobních údajů než kvůli zřejmým snahám podvázat demokracii.

Pokud se česká demokracie ocitla pod tlakem, bylo to zejména kvůli jednání prezidenta Miloše Zemana, který i v tomto roce pokračoval ve své osobní válce s Bezpečnostní a informační službou. Jeho podzimní žádost, aby mu BIS předala seznam agentů pracujících na živých kauzách týkajících se Ruska, byla bezprecedentním zásahem do práce tajných služeb.

Čtěte také

Zeman také ve spolupráci s Babišem sehrál ústřední roli v podivně zinscenované výměně předsedy Úřadu pro hospodářskou soutěž. Vládou organizované výběrové řízení, v němž byl Petr Mlsna vybrán jako nástupce problémy stíhaného Petra Rafaje, bylo zcela netransparentní, přičemž Zemanova volba byla v podstatě jasná už před tímto „výběrovým řízením“.

Možná nejvíce obav, pokud jde o zdraví demokracie, budilo v roce 2020 dění okolo České televize. Do Rady ČT byli na podzim zvoleni noví členové souznějící se Zemanovou opakovanou kritikou ČT a jeho voláním po odstranění generálního ředitele Petra Dvořáka. Rada v novém složení odvolala dozorčí radu, aby pak zvolila novou. Její jednání nicméně narazilo jak v občanské společnosti, tak v příslušných výborech sněmovny a Senátu, které konstatovaly, že jednání Rady ČT bylo nezákonné. Dohra nás teprve čeká.

Jiří Pehe

Celkově lze konstatovat, že ani během mimořádné situace nedošlo u nás v tomto roce k podobným útokům na demokracii jako v Polsku nebo Maďarsku. Přinejmenším v tomto ohledu ukázala naše země větší schopnost poradit si s krizí, než pokud šlo o samotný souboj s epidemií.

Autor působí na New York University Prague

autor: Jiří Pehe
Spustit audio