Jiří Pehe: Bojovníci za mír před rokem 1989 a dnes
Demonstrace, které se konají v posledních měsících na pražském Václavském náměstí, ta poslední pod záštitou strany PRO Jindřicha Reichla, mají společného jmenovatele: militantnost. Slyšíme tak militantní výzvy k odchodu současné vlády, opuštění spojeneckých závazků České republiky, ukončení pomoci naší země Ukrajině.
A také militantní volání po míru za každou cenu. Toho se rozhodli využít i poradci Andreje Babiše během jeho prezidentské kampaně.
Čtěte také
Babiš se nemohl jednoznačně postavit na stranu zradikalizované části společnosti, ale, jak doufal on i jeho tým, mohl získat hlasy části tohoto společenského segmentu s pomocí hesel o míru za každou cenu, protože to je vlastně kód.
Když totiž výzvy k bezpodmínečnému míru rozšifrujeme v daném kontextu války na Ukrajině, neznamenají nic jiného než uznání ruských požadavků. Ukrajinu bychom měli přestat podporovat a donutit ji, aby uzavřela s Ruskem mír i za cenu, že si Rusko ponechá území, která momentálně okupuje.
Označení „chcimírové“
Babiš tak na otázky ohledně ruské agrese na Ukrajině jako kolovrátek opakoval, že chce mír. Když se ho moderátoři televizních debat ptali, jak ho chce zajistit, mluvil o tom, že pokud bude prezidentem, uspořádá mírovou konferenci, protože prý zná spoustu světových politiků.
Čtěte také
Jeho prezidentské ambice nakonec potopilo nikoliv jen toto směšné nerealistické chvástání, ale i odpověď na otázku televizního moderátora, zda by poslal české vojáky na pomoc Polsku nebo baltským zemím, s nimiž nás pojí členství v Severoatlantické alianci. Babiš odpověděl, že určitě ne, přičemž svůj postoj hájil frázemi o tom, že chce mír.
Volání po míru, které fakticky uznává požadavky agresora, a hraje tak podle jeho not, není nic nového. Moskva tuto taktiku používala už v éře Sovětského svazu.
V 70. a 80. letech minulého století se jí dokonce podařilo zorganizovat na Západě poměrně silné mírové hnutí. V hlavních městech západních demokracií se demonstrovalo proti umístění amerických raket středního doletu na území západního Německa. Na nich byl Západ obviňován z militaristických tendencí, které údajně živil takzvaný vojensko-průmyslový komplex, zatímco mírumilovný Sovětský svaz se údajně jen bránil.
Čtěte také
Rusko tuto strategii využívá i dnes. I válka na Ukrajině je údajně jen bojem za mír proti agresi Západu. Mír je údajně reálný, když Západ přestane podporovat Ukrajinu. Přinejmenším o příměří, když ne rovnou o míru, lze prý jednat, když nikdo nebude zpochybňovat to, že Rusku patří území, která na Ukrajině okupuje.
Moskva v této strategii zkušeně využívá skutečnost, že spousta lidí je kvůli strachu z války ochotná pomíjet širší kontext a nedomýšlet důsledky nějaké okamžité mírové dohody. A také volání po míru využívá k mobilizaci svých pátých kolon, které nemohou v současné situaci jednoznačně deklarovat podporu pro Putinův zločinecký režim.
V České republice se ujalo mezi kritiky lidí, kteří volají po míru za každou cenu, označení „chcimírové“. Je zdánlivě pejorativní, ale ve skutečnosti ironicky přesně shrnuje to, o co jde. Ti, kdo chtějí v současné situaci mír za každou cenu, jsou ekvivalentem „chcimírů“ z mírového hnutí před pádem komunismu.
To, že se komunistický systém nakonec sesypal jako domeček z karet, je i zásluha těch západních politiků, kteří perverzní logiku tehdejších „chcimírů“, v níž byl Sovětský svaz vykreslován jako bojovník za mír proti miliaristickému Západu, jednoznačně odmítli.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
