Lída Rakušanová: Mír není hřbitovní klid
Snad nic nebylo v právě uzavřené volební kampani skloňováno ve všech pádech tak často jako slovo „mír“. Chtějí ho všichni, ale otázka je, jak si ho kdo představuje: kdyby Rusku prošlo před téměř rokem obsazení Ukrajiny stejně hladce, jako mu před sedmi lety prošla anexe Krymu a okupace části Donbasu, byl by dnes na Ukrajině mír? To těžko.
Známe to přece z vlastní zkušenosti: když v roce 1968 převálcovaly tehdejší Československo ruské tanky, protože se Moskva obávala, že by se zdejším směřováním ke svobodnějšímu a důstojnějšímu životu mohlo nakazit celé její totalitní impérium, soucítil sice v Evropě s naší přepadenou zemí kdekdo, ale nikdo jí nepřišel na pomoc.
Čtěte také
To, co následovalo, nebyl mír, ale hřbitovní klid: kdo nechtěl sebe a svou rodinu vystavit obludné šikaně ze strany Moskvou dosazeného režimu, musel sklapnout podpatky a veřejně děkovat Sovětskému svazu za „bratrskou pomoc“. Desetitisíce lidí odešly za svobodou a demokracií za hranice.
Většina ostatních se uchýlila do emigrace vnitřní. Na chaty a chalupy, do okruhu svých nejbližších přátel. Jan Palach se na protest proti celonárodní rezignaci upálil. A celých dvacet let to vypadalo, že se obětoval nadarmo.
Odstrašit agresora
Ukrajinci mají s ruskou agresí zkušenosti ještě mnohem děsivější. Stačí si vzpomenout na Stalinem záměrně rozpoutaný hladomor v první polovině 30. let 20. století, kdy na Ukrajině zemřelo hlady na 5 milionů lidí. Byla to genocida podobná té, kterou teď provádí Putin, když posílá ruské rakety ničit ukrajinská města a zabíjet civilní obyvatelstvo. Protože Ukrajina není v jeho očích žádný svébytný národ, a tudíž nemá právo na existenci.
Čtěte také
Především se ale Kreml vůbec netají tím, že jeho cílem je nastolit nový pořádek v celé Evropě. Jak by asi vypadal, o tom si nikdo nedělá iluze. Švédsko a Finsko přiměla perspektiva být eventuálně v hledáčku ruských „osvoboditelů“ na řadě mezi prvními k tomu, aby se urychleně vzdaly své po staletí trvající neutrality a spěchaly pod jaderný deštník Severoatlantické aliance.
Na druhé straně planety se o svou svébytnost a územní celistvost právem obává Japonsko. Země, která je kvůli kurilským ostrovům v kleštích nejen Ruska, ale i stále agresivnější Číny, o Severní Koreji nemluvě. Obdobně jako v Evropě Německo, probouzí se z příjemného snu o trvalém míru i doposud až příkladně pacifistické Japonsko.
A nezbývá mu než křísit svou zanedbanou vojenskou obranu a modlit se, aby se Amerika, jeho hlavní spojenec, nevyčerpala vojenskou pomocí Ukrajině natolik, že už nebude mít energii pomáhat i Japonsku, pokud by se jeho agresivní sousedé rozhodli, že až budou eventuálně „osvobozovat“ Tchaj-wan, vezmou to při jednom.
„Chceš-li mír, připravuj se na válku,“ říkali staří Římané. Neznamená to, že cílem je válčit. Právě naopak. Cílem je věrohodně odstrašit agresora. V atomovém věku jiná cesta k míru neexistuje.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
