Jiří Leschtina: Nahraje vrávoravý boj premiéra s pandemií tradičním stranám?

28. březen 2020

Poté, co Andrej Babiš vystoupil s projevem v celoplošných televizích jako státník uvědomující si politickou odpovědnost za těžce zkoušenou zemi, za zdraví a životy jejích obyvatel, vnucuje se ta otázka ještě neodbytněji.

Proč ministerský předseda mimo dohled marketingového sboru tak zoufale selhává? Proč se plete do věcí, které soudní premiéři přenechávají jiným, mluví o zbytečnostech, aby zamlčel podstatné, utápí se v nesmyslných půtkách i s dobře míněnými kritikami?

Proč zkrátka působí až tak dezorientovaně, že leckdo se může obávat o zdraví – pokud ne i o život – víc, než si situace žádá?

Proti starým pořádkům

Čtěte také

Andrej Babiš je nejen na naší, ale i evropské politické scéně unikát. Premiér, který se na vrchol moci vyloupl s přednostním krystalickým cílem dohlédnout na svůj byznys. K tomu kolem sebe shromáždil skrumáž o velikosti něco málo přes tři tisíce lidí vystupujících jako hnutí proti „starým pořádkům“ a zkorumpovaným tradičním stranám.

Zpočátku to šlo jako po másle. Teď se ale tenhle magnát ocitl v čele země ohrožené nebezpečím, jakému nečelil žádný premiér od konce druhé světové války.

Za zády má hnutí, které si zcela podmanil a zbavil schopnosti vyslat vůdci jakoukoliv zpětnou vazbu. A ve vládě své „nestranické“ ministry, odříznuté od politického zázemí, odkázané na úředníky, kteří bývají v zajetí automatického naplňování předpisů, nepoužitelných v čase vypjatých krizí.

Zaskočený premiér rychle vypadl z role. A jako schopnější krizový organizátor se projevil šéf tradiční sociální demokracie, kterou Babiš takřka smetl ze scény.

Historická zkušenost v zádech

Jak je ale možné, že v utkání s pandemií se nadějněji jeví ne zrovna charismatický Jan Hamáček, klasický stranický kádr, který od dvaceti let pobývá v sociální demokracii?

Čtěte také

Možná právě proto. Když jde do tuhého, jako by narůstal význam více než stoleté strany s historickou zkušeností všech krizí, kterou za dobu své existence prošla.

V ní Jan Hamáček na vrchol moci stoupal a sbíral politické zkušenosti v tvrdých, často špinavých kariérních soubojích. Na rozdíl od Babiše ho hned tak nerozhodí nějaký opoziční útok.

Dlouhým pobytem v politice si šéf ČSSD osvojil schopnost líčit složité problémy srozumitelně a přesvědčivě. A to teď kontrastuje s neschopností premiéra udržet nit při vysvětlování složitějších, často zraňujících dějů.

ČSSD je vpletena do letitých vztahů, kontaktů a praktických spojenectví ve státní sféře, ekonomickém i občanském prostředí.

Tato zakotvenost strany ve společenských strukturách, zásobárna známostí, umožňuje ministru Hamáčkovi rychle reagovat i tam, kde selhává Babišův ministr zdravotnictví, vlající v politickém vzduchoprázdnu.

Žádné nové uctívání ČSSD nebo dalších stran z devadesátých let jistě není na místě. Jejich uchvácení neprůhledným byznysem zůstává temným mementem. Obří korupční aféra v Brně, kde jsou obviněni politici ANO, ale připomíná, že v kolonizaci vypočítavými šíbry si ANO v ničem nezadá s klasickými stranami.

Jiří Leschtina

Ne, už se asi v plné míře nevrátí dominance tradičních stran v České republice. Vrávoravý boj premiéra s pandemií by však mohl vyvolat opatrnější přístup k jejich náhražkám v podobě amorfních ad hoc hnutí.

Autor je publicista

Spustit audio

Související