Jiří Leschtina: Když Klaus a Zeman vládli zemi rukou nerozdílnou

To však ani po pětadvaceti letech tak úplně neplatí. Dopady vlády skryté koalice ČSSD a ODS byly natolik fatální, že poznamenaly českou politiku a společnost na další dlouhá léta a některé doznívají i v současnosti.

Právě opoziční smlouva odstartovala pokles důvěry v tradiční politické strany, s nímž se potýkáme dodnes. Pro značnou část veřejnosti byla pobuřující grandiózní a přitom průhledná lež, jakou Klaus se Zemanem používali k zamaskování skryté koalice, kterou vydávali (a dodnes vydávají) za obvyklou politickou smlouvu o toleranci menšinové vlády, které běžně vznikají v demokratickém světě.

Čtěte také

Jindřich Šídlo: Temné roky naší historie? Pád Klausovy vlády, první pokles ekonomiky a hlavně opoziční smlouva. Od té doby už lidi politika nezajímá

Nikde v demokratickém světě se ale nestalo, aby se opozice zavázala k tomu, že během celého volebního období nevyvolá hlasování o důvěře vládě, ani nepodpoří takové návrhy jiných stran. Tím, že se ODS vzdala možnosti držet menšinovou vládu pod krkem hrozbou svržení, vyřadila z provozu jednu ze základních pojistek demokracie.

Vymazání rozdílu mezi vládou a opozicí dovršil tajný dodatek smlouvy o tom, že si obě strany rozdělí posty ve státní správě, statutárních a kontrolních orgánech státních podniků, obchodních společností a vůbec všude tam, kam stát mohl vyslat své zástupce. Právě to vedlo k dalšímu rozmachu systémové korupce a klientelistickému přimknutí ODS a ČSSD k politickým podnikatelům a neprůhlednému byznysu.

Čtěte také

ČSSD změnila logo i název. Bez změny vedení a politiky ji to ale nezachrání, shodují se odborníci

Jeden z nejkritičtějších okamžiků polistopadové demokracie ale nastal, když se síly opoziční smlouvy pokusily změnou volebních pravidel vymazat ze scény menší strany. Úpravami volebního zákona posílily nejsilnější strany a slabší podlomily natolik, že pokud by získaly méně než dvanáct procent hlasů, vůbec by se do parlamentu nedostaly.

Novelu zákona ale smetl Ústavní soud s odůvodněním, že neúměrně posunuje volební systém k většinovému na úkor poměrného, který zaručuje ústava. A poté, co ČSSD a ODS ztratily v Senátu ústavní většinu, jak konstituční soud, tak horní komora parlamentu se staly odolnou hrází proti nájezdům maskované koalice na ústavu.

Světlým okamžikem v opozičně smluvní temnotě také bylo probuzení občanské společnosti. Lidé si uvědomili sílu vzdoru proti snahám autoritářů o umrtvení politiky a ovládnutí státu. Desetitisícové demonstrace na podporu výzvy Děkujeme odejděte i masové protesty proti pokusu maskované koalice ovládnout Českou televizi přispěly k tomu, že nový předseda ČSSD Vladimír Špidla dodržel svůj předvolební slib o ukončení jakéhokoliv spojenectví s ODS.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Od té doby prošla Česká republika různými politickými krizemi. A jestliže v nich až dosud obstála, pak i díky zkušenostem ze zatím nejvážnějším ohrožením demokracie, kterému zemi vystavil mocenský kartel Miloše Zemana a Václava Klause.

Autor je publicista