Jiří Leschtina: Kafkovský proces s Milanem S.

Bývalý velvyslanec Milan Sedláček
Bývalý velvyslanec Milan Sedláček

Strýce Josefa K. v absurdním dramatu Franze Kafky Proces hrál bývalý herec HaDivadla a pozdější velvyslanec Milan Sedláček na sklonku komunistického režimu v roce 1988.

Tehdy nemohl tušit, že sám bude - už v demokratickém státě - profesně i společensky zlikvidován v procesu, v němž bude šestkrát zproštěn viny, ale znovu a znovu hnán svými žalobci před soud.

Josef Baxa: Justice potřebuje hloubkovou inventuru. Jen tak se snad začne uzdravovat

02825131.jpeg

Je náš ústavní systém opravdu funkční? Proč není vůle k sestavení orgánu typu Nejvyšší rady soudnictví? Nabízí volební programy politických stran vůbec nějaké nápady na reformu justice?

Oč jde v kauze, v níž poslední osvobozující rozsudek padl minulý pátek? V roce 2011 byl Milan Sedláček obviněn, že měl spolu s dalším kolegou okrást ministerstvo zahraničí o jeden a půl milionu korun, který vyplatil najaté firmě za tři prezentační kampaně v jihovýchodní Asii, jež se podle anonymního udavače nikdy neuskutečnily.

Během soudního líčení ale obžalovaní předložili katalogy, faktury, smlouvy, doklady o ubytování a další důkazy, že všechny akce proběhly podle uzavřených smluv. V Sedláčkův prospěch svědčili i pracovníci ambasád, kteří potvrdili, že firma u nich akce připravovala.

Navíc v průběhu líčení samotné ministerstvo zahraničí přišlo s tím, že mu žádná škoda nevznikla. Také to zřejmě vedlo soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 Věru Bártovou, aby v jednom ze svých osvobozujících rozsudků konstatovala: „Vyšetřovatelé, žalobci a soudy se už sedm let zabývají neexistující kauzou.“

Sedláčkovo hmotné i morální odškodnění

A další soudkyně Tereza Petrásková ve verdiktu, vyneseném minulý týden na adresu vyšetřovatelů uvedla: „Neviděla jsem ještě takto špatně vedený spis v přípravném řízení.“

Česká justice není pomalá, v Evropě jsme lepší průměr, říká Bradáčová

Lenka Bradáčová

Lenka Bradáčová je ve funkci pražské vrchní státní zástupkyně už pět let. Jak toto období hodnotí a kam se za tu dobu posunula česká justice? Daří se dotahovat velké politické kauzy? A jak posílit důvěru občanů v justici a právní stát? „Z mnoha statistik je vidět, že česká justice na tom není vůbec špatně s délkami řízení, přestože se z pohledu laické veřejnosti může zdát opak. Ve srovnání se státy Evropské unie se Česká republika pohybuje v lepší polovině žebříčku,“ konstatuje.

Proces tak rychle nabyl kafkovských rysů. Absurdní a nepochopitelný je přístup senátu Městského soudu v Praze pod vedením soudkyně Jaroslavy Liškové, který opakovaně vychází vstříc žalobcům pražského Městského státního zastupitelství a jak na běžícím pásu ruší rozsudky obvodního soudu.

Lišková dokonce dvakrát nechala vyměnit prvoinstanční soudkyně. Leč i poslední, již zmíněná Tereza Petrásková, teď vynesla verdikt: Nevinen. A protože si žalobce ponechal lhůtu na rozmyšlenou, nutno počítat s tím, že se stát odvolá i po šesté.

Jak si ale vysvětlit urputnou snahu státních zástupců dosáhnout trestu pro Milana Sedláčka za zločin, který se nikdy nestal? Co je ponouká k tomu, aby proces v souznění s městským soudem udržovali při životě i za cenu, že Sedláčkovi i dalšímu obviněnému ničí život a uchovávají v troskách jejich kariéru?

Teď již zjevně nejde ani tak o samotný proces, ale o Městské státní zastupitelství jako takové. Jeho žalobci překročili hranici, za níž není návratu. Po osvobozujícím rozsudku nutně bude muset následovat Sedláčkovo hmotné i morální odškodnění. Což je okamžik, který se snaží vedení pražského státního zastupitelství odvrátit i za cenu vlastní profesionální diskreditace.

Jiří Leschtina

Jsme tak svědky situace, kdy se mocné úřady justice vymkly kontrole a ve svém soukolí semílají člověka, který se marně dovolává spravedlnosti. Pokud tenhle proces rychle neskončí jediným možným způsobem – osvobozením a satisfakcí – pak je na místě obava, že destrukce právního státu už začala.

Spustit audio

Související