Jiří Leschtina: Hvězda jménem Grolich zřejmě lidovecký sjezd nerozsvítí
Výsledky evropských, krajských a senátních voleb rozhodně nevnesly do řad lidovců paprsky naděje pro budoucnost jejich preferenčně podvyživené strany. Tím spíš se před jejich volebním sjezdem upnuly zraky funkcionářů a členů KDU-ČSL k Janu Grolichovi, který na jižní Moravě dovedl k impozantnímu vítězství krajskou verzi vládního hnutí Spolu.
A nutno říci, že zcela po právu. Vždyť tento moderně uvažující a nevšedním darem komunikace obdařený lidovec dokázal na regionální úrovni přesně to, co se pro koalici Spolu na vládní úrovni zdá být metou mizící v nenávratnu: Přesvědčivě porazil hnutí ANO tím způsobem, že přitáhl na svou stranu nemalé množství Babišových příznivců a zřejmě také i dnes již opozičních Pirátů.
Čtěte také
Čtyřicetiletý přívrženec partajní modernizace Jan Grolich prohlašující, že strana musí „dělat politiku ne pro naše členy, ale hlavně pro jejich děti a vnuky i za cenu, že starší členy pobouříme“, zamíchal svým jihomoravským triumfem na pár dní předsjezdovými kartami. Lidovečtí ministři Marek Výborný a Petr Hladík, považovaní za nejvážnější uchazeče o předsednický post, vyslovili podporu případné Grolichově kandidatuře na šéfa strany.
A poté, co i lidovecký předseda Marian Jurečka prohlásil Grolicha za jediného možného nositele změny, se zdála být hejtmanova cesta do čela strany umetena.
Když ale Jan Grolich oznámil, že se nebude ucházet o předsednictví ani o jiné funkce v širším vedení KDU-ČSL, zvrátil předsjezdovou atmosféru zpátky do stavu skepse a bezradnosti. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by ministři extrémně nepopulární vlády Marek Výborný nebo Petr Hladík měli šanci pozvednout lidovce alespoň nad hranici pětiprocentní podpory. O současném lídru Marianu Jurečkovi ani nemluvě.
Hejtmanské útočiště
A nic takového nelze očekávat ani od konzervativního křídla KDU-ČSL, vkládajícího naděje do naznačované kandidatury Jiřího Čunka. Jeho horování pro návrat k tradičním voličům má zásadní nedostatek. Tito voliči jsou v postřehnutelném množství k nalezení spíš už jen ve vsích a městysech jižní Moravy.
Čtěte také
Jistou porci defétismu do předsjezdových očekávání ovšem vnesl i samotný Grolich, když vysvětloval: „Jsou do mě vkládána strašně velká očekávání, že zachráním stranu a pomůžu Spolu vyhrát volby. A já nevím, jestli je to vůbec v lidských silách obě tyto dvě věci udělat. A nevím, jestli je to možné udělat během roku.“
Grolich tak do značné míry přitakává trudným prognózám, že reforma v zapouzdřené KDU-ČSL nemá šanci a vládní koalice spěje k neodvratné porážce.
Z tohoto úhlu pohledu se zdá být logické a taktické Grolichovo rozhodnutí dál vyčkávat v hejtmanském útočišti. Je tady ale i jiný pohled.
Vzestup populistů a krajních extrémistů, které irituje svoboda a liberální demokracie už skutečně v Česku začíná připomínat nezadržitelný příval. V takové chvíli ale před demokraty narůstá výzva pustit se do střetu se zastánci neliberálních a autoritářských myšlenek bez ohledu na to, že šance na vítězství blednou.
Už jen proto, aby se případná porážka nerovnala katastrofě, která by vedla k rozvratu ústavní demokracie, jakému dnes přihlížíme v Orbánově Maďarsku nebo na Ficově Slovensku.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
