Jiří Leschtina: Česká nenávist k Ukrajincům? Jen zbožné přání naší dezinfoscény
V poslední době – a zvláště pak v souvislosti s ojedinělými trestnými činy spáchanými Ukrajinci – se setkáváme s alarmujícími sděleními, že velká převaha našich lidí má už ukrajinských uprchlíků dost. Nebo dokonce, vyjádřeno jedním bulvárním titulkem, že „nenávist k Ukrajincům se extrémně vyhrocuje“.
Když se ale zahledíme do nejčerstvějších průzkumů veřejného mínění, zjeví se nám podstatně jiné obrazy, než jaké se snaží společnosti podsunout místní dezinfoscéna.
Čtěte také
Podle aktuálního výzkumu STEM je stále 56 procent Čechů pro další podporu uprchlíků z Ukrajiny. Jejich situace se přitom jednoznačně zlepšuje, když podle poslední vlny průzkumu agentury PAQ Research již 67 procent nově příchozích si v Česku našlo práci. Byť nejčastěji pod jejich profesní kvalifikací a zajišťující spíš skrovné živobytí.
Zároveň 67 procent Ukrajinců chce zůstat v Česku i po konci války, a to navzdory diskriminaci na trhu práce i nízkým příjmům. Jejich usídlení natrvalo přitom podporuje podle agentury STEM 40 procent Čechů, což jak podotýká ředitel výzkumu STEM Jaromír Mazák, „je sice menšina, ale poměrně velká“.
Trauma v kolektivní paměti
Čtěte také
Celkově tedy můžeme říci, že přijetí statisíců ukrajinských uprchlíků zůstává v Česku působivým příběhem. O to cennějším, že sama naše společnost prošla a dál prochází prudkými otřesy od covidu přes propastné zhoršení ekonomické situace v důsledku ruské války až po obrovskou inflaci.
To všechno za situace, kdy xenofobové a vypjatí nacionalisté dál zneužívají neštěstí válečných běženců k vyvolávání závisti a nenávisti a zahrnují Čechy záplavami mystifikací, jak Ukrajinci tyjí ze státní podpory na úkor našich sociálně potřebných občanů.
Ostatně byl to právě Tomio Okamura, který využil nejnovější průzkum PAQ Research k dalšímu vybičovávání emocí, když napsal v odpudivém statusu, že většina migrantů z Ukrajiny tu chce zůstat natrvalo, „místo aby pomohli budovat svoji zemi, kam přitom jezdí na dovolenou“.
Čtěte také
Což je jeden z nejubožejších výpadů našich putinovců zejména vůči ženám, dívkám a dětem, jež nemají jinou možnost, jak se setkat s manželi, partnery či otci, kteří bojují v ukrajinské armádě a nesmějí opustit svou zemi.
V době mohutné aktivizace proruské scény se jako malý zázrak může jevit i zjištění STEM, že trvalý pobyt ukrajinských uprchlíků podporuje více než 40 procent voličů opozice a necelých 60 procent je proti. Z toho mají zamotanou hlavu zvlášť špičky ANO, které dál tápou, jaký postoj k běžencům zaujmout před svými rozpolcenými voliči.
Čím to ale je, že v české společnosti přetrvává podpora Ukrajiny a jejích uprchlíků? S působivým vysvětlením přišel právní filosof Jiří Přibáň v knižním rozhovoru s Karlem Hvížďalou, podle něhož v kolektivní paměti této země je hluboce zakořeněné trauma z Mnichovské dohody a vpádu vojsk Varšavské smlouvy. „Mnoho našich obyvatel má proto k Ukrajincům podvědomý obdiv za to, že se na rozdíl od nás dokázali takovému mocnému nepříteli postavit se zbraní v ruce,“ míní Přibáň.
Tím spíš ale mohou být synové a dcery tohoto srdnatého národa, kteří se u nás usadí natrvalo, obohacením země. A to nejen jako nová pracovní síla a plátci daní.
Autor je publicista
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
