Jiří Kodet

Zakladatel hereckého rodu Kodetů byl Vendelín Budil, jehož údajným otcem byl známý herec, režisér, dramatik a překladatel Josef Jiří Kolár, ředitel slavného Prozatímního divadla, které bylo otevřeno 18.listopadu 1862. Prozatímní proto, že ještě nestálo Národní divadlo. Tato fáma je velice pravděpodobná, protože Budilova matka Alžběta prodávala herečkám obnošené šatstvo ze šlechtických domů a v rodině Kolára posluhovala.

Na profesionálním jevišti stanul Vendelín Budil poprvé v roce 1866 a to v Plzni, kde otevřel profesionální scénu v roce 1865 Pavel Švanda. Tam však Vendelín dlouho nepobyl, matka mu vyjednala angažmá u zatajovaného otce v Praze v Prozatímním divadle. Ani tam dlouho nevydržel, bál se, že by zakrněl: Dostával jen malé role a chtěl si zkusit něco náročnějšího. Učinil to, co pak několikrát udělali i jeho potomci, dal v Prozatímním divadle výpověď, což se v Čechách neodpouští. Celý život střídavě kočoval, od roku 1887 měl i vlastní divadlo a byl divadelním ředitelem. Na začátku XX. století zkrachoval a začínal zase od nuly. Ač byl jako herec velice úspěšný, do Národního ho už nikdy nevzali. Po jistém váhání přijal nabídku a byl ředitelem divadla v Plzni, kde navrhoval scénu i kostýmy a masky.

Budil měl dvě děti Rudolfa, který zůstal celý život ochotníkem a dceru Andulku, byla rovněž zpěvačka a herečka, největší úspěch zažila jako dítě v roli Malého lorda. V dospělosti se zamilovala do pekařského syna Jiřího Steimara, začínajícího herce. Jeho kariéra strmě stoupala, brzy hrál a režíroval ve Švandově divadle v Praze na Smíchově, chvíli ho dokonce vedl, do Národního divadla se dostal bez předchozího hostování, což byla tehdy výjimka.

Jiří Steimar byl velice podnikavý a podvakrát ve své kariéře se s vedením Národního divadla rozkmotřil a odešel do Městského divadla na Královských Vinohradech. Vždy se zase vrátil. V Černošicích, za Prahou, postavil penzion s divadlem. Divadlo prosperovalo, ale penzion musel dotovat. Že byl jmenován Národním umělcem se už nedozvěděl. V ten den, 16. prosince 1968, zemřel.

Obě děti Jiřina i Miloš byly herci a poprvé hrály divadlo právě v Černošicích. Jiřina Steimarová se dostala do Národního divadla již v roce 1933, vzal si ji tam pan ředitel Hilar. V té době už měla za sebou kromě krátkého angažmá v Rokoku i filmovou roli v Machatého filmu Extáze. Za dvacet let v Národním divadle sehrála řadu rolí, byla mimo jiné první Dyšperandou v Drdových Hrátkách s čertem. Jejím prvním mužem byl sochař Jan Kodet, otec herce Jiřího Kodeta, který je zase otcem herečky Báry Kodetové. Mladý Jiří Kodet byl kvůli emigraci nevlastního otce, automobilového závodníka, vyhozen z gymnázia a matka z divadla. Přihlášku na DAMU si Jiří Kodet podával jako ošetřovatel koní. Na Akademii se dostal až napodruhé, ale školu nedokončil, odešel do angažmá do Pardubic.

V roce 1963 si ho vzal Jan Kačer do Ostravy, odkud celý soubor přešel do Prahy, kde založil Činoherní klub. V tomto divadélku sloužil čtyřiadvacet let a sehrál Jašu ve Višňovém sadu, Strýčka Váňu, Chlestakova v Revizorovi. Ve filmu hrát moc nesměl. U jeho jména v hereckém rejstříku komunisté poznamenali: Jen malé a záporné role, v televizi měl úplný zákaz. Po roce 1989 byl přijat do Národního divadla a lidé ho mohli poprvé vidět jako sochaře Žáka ve hře Josefa Topola Sbohem Sokrate. Po roce 1989 vytvořil dvě velice výrazné role ve filmech mladých režisérů Zelenky Knoflíkáři a Hřebejka Pelíšky.

Naposled jsme ho mohli vidět v televizi v inscenaci Sentiment, kde hrál, jako vždy na 300 procent, režiséra Františka Vláčila. S Jiřím Kodetem odešel sebeironický rytíř českého herectví. Postava, která nám bude chybět, protože nemá - jako každý originál - následovníka.