Jiří Berounský: Co s rekordním přebytkem

Hlavní daňové příjmy chodí do státní pokladny v prvé polovině roku. Ministr financí Andrej Babiš se ale pravděpodobně chlubí oprávněně lepším výběrem daní. Tvoří je zejména daně ze zisků tuzemských firem, jimž se daří.

V druhé polovině roku budou ale naopak převažovat výdaje. Stát čeká totiž mohutné investování, zejména na stavbu dálnic a silnic, což má činit zhruba čtyři miliardy. Dále je v plánu zvýšení platů učitelům a státním zaměstnancům a to bude obnášet zhruba stejné množství financí.

V každém případě je ale hodnota rozpočtu letos v polovině roku vyšší než vloni ve stejnou dobu, a to zhruba o 50 miliard. To až v druhé polovině roku spadl vloni i předloni rozpočet do minusu, i když menšího, než byl plánovaný deficit.

Ministerstvo financí proto i letos odhaduje, že schodek bude podstatně menší než je plánovaný, ve výši 70 miliard a že se v tom nejlepším případě ani o schodek třeba nebude jednat. Nemělo by jít však v žádném případě o to, že by se před volbami kupovaly volební hlasy, což je velmi lákavé.

Kdy bude hůře?

V posledních letech jsme svědky toho, že skutečný deficit je nižší než plánovaný. Je to sice důkaz dobrého hospodaření, ale není to důkaz přílišného ekonomického sebevědomí vlády ani ministra financí. „Pro jistotu“ - píšu v uvozovkách - se naplánuje vysoký deficit a když to vyjde a utratíme míň, tak se budeme chlubit tím, jak jsme dobře hospodařili.

Dostavba dálnice D8 přes České středohoří|foto: Filip Jandourek

Nesvědčí to ale ani o ambiciozní a uvědomělé ekonomické politice vlády, která by měla v době konjunktury z deficitu umazávat maximum. U ministra financí to skoro překvapuje.

Shodují se v tom ostatně všichni ekonomové a opoziční politici – že v době slušného růstu HDP je hříchem radikálně nesnížit deficit rozpočtu.

Jeden z uvedených ekonomů v Respektu zdůrazňuje, že "deficit v řádu 60, 70 miliard v době současného dlouho nevídaného hospodářského růstu je výsledek nedobrý. Čím méně v dnešních dobrých časech ušetříme, tím obtížněji se bude rozpočtově manévrovat vládám za dva či pět let, až bude hůře. A hůře určitě dříve či později opět bude. Čím více dnes zadlužíme veřejné rozpočty, tím menší manévrovací prostor odkážeme našim dětem."

Otázka tedy zní: kdy bude hůře?