Jindřich Šídlo: Tady nejde vůbec o Mynáře
Existuje jen málo činností zbytečnějších než připomínání někdejších výroků prezidenta Zemana a jejich konfrontace s realitou.
Takže skutečně nemá smysl vzpomínat, jak prezident v říjnu 2013 prohlásil, že jeho kancléř Vratislav Mynář musí mít bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné a pokud to nezvládne, bude nutné hledat nového kancléře.
Karel Hvížďala: Obavy z demokratické recese
Údajné hradní snahy ovlivňovat rozhodování soudců, o kterých v minulých dnech hovořil nejen bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, ale i jeho nástupce Michal Mazanec a další představitelé justice, vzbuzují vážná podezření, kterými se chce zabývat tuto středu sněmovní podvýbor pro justici.
Prezidentovi je bezpečnostní prověrka jeho kancléře úplně ukradená, nikdy ho nezajímala - jasné je to nejpozději od roku 2015, kdy Mynáře s jeho žádostí vyhnal Národní bezpečnostní úřad.
Nebo ještě jinak: kdo si vzpomíná na časy, kdy na Úřad vlády docházel za šéfporadcem premiéra Zemana vrchní tuzemský mafián František Mrázek, ví, že prezident potenciální bezpečnostní rizika ve svém nejbližším okolí nijak zvlášť neprožíval nikdy.
A upřímně řečeno, pokud může být prezidentovým doprovodem na vrcholných mezinárodích akcích Martin Nejedlý, muž nejen bez prověrky, ale i bez minulosti a zcela mimo „systém“ státní správy, je bezpečnostní prověrka kancléře vcelku zanedbatelný problém. A ještě je třeba dodat, že přísně vzato podle zákona kancléř skutečně tak přísnou prověrku mít nemusí.
Další volby budou stejně svobodné
Jiří Leschtina: Zeman a jeho zdivočelý kancléř
Vztekle a s nadávkami zareagoval hradní kancléř Vratislav Mynář na odhalení týdeníku Respekt, že se dvakrát sešel s ústavním soudcem Vojtěchem Šimíčkem.
Páteční stažení Mynářovy žaloby neznamená víc, než teatrální krok, jímž prezidentský úřad doufá pořešit dva problémy najednou. Samotnou prověrku, o níž ovšem až tak moc nejde - pravda, pokud by Mynář neuspěl, musel by si o sobě dva dny číst nepěkné věci, to se ale dá v jeho situaci vcelku přežít.
Mnohem důležitější je druhý motiv. Prezident Zeman u příležitosti prvního výročí svého znovuzvolení připomněl, že se už nehodlá vůbec ničím omezovat. A že po vyřízení starých účtů s politickými oponenty hodlá poslední čtyři roky své politické dráhy věnovat destrukci institucí státu, v jehož čele stojí. Institucí, které dělají chyby a nejsou nekritizovatelné, zároveň ale na základní důvěře v ně funguje systém brzd a pojistek celé demokracie.
Momentálně prezident válčí s nezávislou justicí, na vedlejším bojišti rozvinul bitvu se zpravodajskými službami. Proč to dělá, ví nejspíš jen on a patrně jeho nejbližší okolí, tedy pánové Mynář s Nejedlým, nyní už celkem otevřená bezpečnostní hrozba pro tuto zem.
Lukáš Jelínek: Po Zemanovi potopa?
Těžko počínání prezidenta Zemana v posledních měsících popsat jinak, než že se chová jako utržený ze řetězu. Opakovaně zkouší, co politický a právní systém unese.
Prezidenta nic neomezuje. Už nikdy nebude usilovat o znovuzvolení, dobře ví, že se v parlamentu nenajde potřebný počet hlasů, který by jej pohnal před Ústavní soud.
Sebeobrana systému před škůdcem, který zároveň stojí v jeho čele, je mimořádně obtížná. A stát musí na mnoha různých krocích, které si nejspíš vyžádají i jistou občanskou statečnost.
Třeba ve chvíli, kdy kancléř Mynář zvedne telefon, aby někomu ze soudců nebo třeba státních zástupců a policistů nabídl svůj názor, o nějž ho nikdo nežádal, dozvíme se to od člověka na druhé straně telefonátu okamžitě - a ne s odstupem několika let.
Základním úkolem pro několik dalších let je ochrana institucí, jejichž smysl poznáváme v časech, kdy mohou být ohroženy samy základy demokratického zřízení. Jeho základem samozřejmě zůstanou svobodné volby a jejich výsledky, které vždy část veřejnosti zklamou.
To se stává, ale demokracie stojí na tom, že i další volby budou stejně svobodné. Prezident Zeman a jeho okolí a spojenci dělají vše proto, aby tomu tak nebylo.
Budou to perné čtyři roky - na druhou stranu je dobré nezapomínat, že víc času Miloši Zemanovi na rozklad státu, o nějž má i některé nepopiratelné zásluhy, už nezbývá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
