Jindřich Šídlo: Odstoupil by dnes Stanislav Gross?

O tři měsíce později Gross abdikoval. Z dnešního pohledu tu shledáváme až neuvěřitelnou přísnost, kterou tehdy v časech temna na sebe nejmladší ministerský předseda v české historii uplatnil. Nebyl ani obviněn, prostě jen nebylo tak úplně lehké věřit, že mu milion zapůjčil nepříliš majetný strýc Vik.

Gross kupodivu ani nezkoušel obměkčit publikum plačtivým projevem, že rodina, kvůli které si byt pořizoval, je to nejdražší, co má, takže by to snad měl každý pochopit a neklást mu pořád dokola ty nesmyslné otázky.

V lednu 2018 se pochopitelně nacházíme již ve zcela jiné fázi vývoje naší rozvinuté kapitalistické společnosti - premiérům již nehrozí, že budou muset odstupovat při každé prkotině, jako je dokonce trestní stíhání. Učinili jsme za tu dobu skutečně nepřehlédnutelný krok vpřed.

A tady je třeba laciné črtání paralel mezi Grossem a Andrejem Babišem zastavit. Je to sice efektní, ale nemá to valný smysl. Pro pochopení dnešního Česka je možná zajímavější říct si, v čem se oba příklady liší.

Zahájení akce se zúčastnil|foto: Dopravní informační tisk. agentura

Především: i když my, dělníci médií, rádi pěstujeme legendu, kterak jsme hrdinně svrhli předsedu vlády, pravda je trochu složitější. Gross, který bohužel na jaře 2015 zemřel, musel odejít proto, že se stal zátěží pro vlastní stranu, která ho však ještě o Velikonocích 2005 na brněnském sjezdu, v době, kdy se aféra nesnesitelně táhla už skoro čtvrt roku, zvolila předsedou strany.

Směšný milion

Gross abdikoval jen o pár dní později, zejména proto, že do sněmovních voleb roku 2006 chyběl pouhý rok a ČSSD mířila k výsledku, kterého ovšem nakonec dosáhla až na podzim 2017. Tehdy ji ještě zachránil Grossův nástupce Jiří Paroubek - to je ovšem jiný příběh.

Grossova pozice byla neudržitelná i proto, že se od něj odvrátili jeho koaliční partneři lidovci v čele s Miroslavem Kalouskem i unionisté. Předseda vlády se ocitl v úplné izolaci, tohle prostě dál hrát nešlo.

Andrej Babiš, mimochodem velmi dobrý Grossův známý z tenisových kurtů, je dnes, těsně před hlasováním o důvěře jeho první vládě, v úplně jiné situaci. Sociální demokraté se na jaře 2005 nacházeli v hluboké depresi (zhruba jako dnes), zoufale prohráli krajské i senátní volby roku 2004 a mířili k další volební katastrofě. Hnutí ANO stále surfuje na vlně úspěchu a euforie z říjnového volebního výsledku, na němž má devasesátiprocentní podíl osobně Babiš.

A pak je tu ještě jeden rozdíl: proti sociálním demokratům tehdy stála mimořádně silná ODS v čele s Mirkem Topolánkem a preferencemi stabilně nad 30 procenty. Tyhle starosti dnes Babiš nemá, opozice proti němu je roztříštěná a její část váhá, jestli by přece jen nebylo lepší se s Babišem, který dnes drží klíče k celé zemi, nějak dohodnout.

Premiér Andrej Babiš|foto: ČTK, Kateřina Šulová,ČTK

Babiše by ke kroku, k němuž byl kdysi dohnán Stanislav Gross, mohl přimět jediný člověk - Andrej Babiš. V běžné politické straně by snad mohly zafungovat běžné mechanismy očisty či sebezáchovy, ovšem to by bylo v běžné politické straně. Andrej Babiš rozumí jen síle a docela správně si spočítal, že ta je teď na jeho straně, bez ohledu na to, co si jeho protivníci a kritici myslí o čemkoliv, například naposledy o komickém poskakování kolem zprávy OLAFu.

Takhle to teď prostě nějaký čas bude - a skoro s jistotou si můžeme také vsadit, že aspoň na nějaký čas zabezpečí Babišovi klid na práci ta sněmovní většina, která jej nezbaví imunity.

Stručně řečeno: Babišovi protivníci se teď mohou efektně rozhořčovat a vzpomínat na roky, kdy premiér odstupoval kvůli jednomu směšnému milionu. Budou mít pravdu. Jednou se to zase stane normou, ovšem až v době, kdy budou silní aspoň jako v roce 2005.