Lukáš Jelínek: Hrozí nečitelným Pirátům osud Zelených a Věcí veřejných?
Podle většiny volebních modelů by Piráti pětiprocentní laťku nastavenou pro vstup do Sněmovny překonali, ale jen těsně. V minulosti měli větší ambice, před čtyřmi lety se o jejich náčelníkovi dokonce hovořilo jako o eventuálním premiérovi. Letos tyto starosti nemají. Naopak se zdá, že sami přesně nevědí, jak se v poslaneckých lavicích zachránit.
Poté, co se znemožnili digitalizací stavebního řízení a odešli z Fialovy vlády, vsadili na náměstka pražského primátora Zdeňka Hřiba.
Čtěte také
Pokud měl Ivan Bartoš image přátelského chlapíka od vedle, tak Hřib se tváří jako úspěšný manažer, který snědl veškerou moudrost. Má snad vrátit Pirátům voliče šermování předsedovým sebevědomím a příklon k technokratickým metodám?
Sotva se Hřib ujal předsednické funkce, začal celostátní politiku přirovnávat k té pražské. Prý dá zemi do pořádku stejně jako Barrandovský most. K tomu se ještě blýskl neotřelými nápady, jako je zrušení ministerstva školství. O tomtéž mimochodem krátce po něm začal mluvit i americký prezident Trump.
Důraz na bydlení
Už už se zdálo, že budou Piráti působit jako mladší a dynamičtější ODS žádající štíhlý a efektivní stát. V minulých dnech ale představili své tradiční priority.
Čtěte také
Mezi nimi nechybí vzdělání či boj proti korupci, hlavní důraz je ale kladený na řešení bytové krize. Když odhlédneme od Bartošem paralyzovaných stavebních úřadů, nejde Pirátům upřít, že mezi stranami jsou v tomto bodě nejkompetentnější. Však taky zákon o podpoře bydlení připravili v mnohem lepší podobě, než jakou vláda prosadila nedávno ve Sněmovně.
Jenže poslouchat staré sliby voliče nudí. Jedny Piráti zklamali vstupem do pravicové vlády a druhé zase odchodem z ní. O to důležitější bude, jaké figury letos ponesou jejích prapor.
Hřib původně vést sněmovní kandidátku nechtěl. Doporučoval některého z nezávislých expertů, například ekonoma Libora Duška. Spolustraníci jej ale přiměli změnit názor a stát se pražskou jedničkou.
Hřib zatím jen vyštípal levicovější křídlo
Hřib sice hovoří o „vycentrování“ Pirátů, ve skutečnosti se mu ale podařilo jen vyštípat levicovější křídlo – a s ním osobnosti, jako jsou Mikuláš Peksa, Marcel Kolaja, Adéla Šípová, Jana Holomčík Leitnerová, František Kopřiva, Jana Michailidu nebo Lukáš Wagenknecht.
Čtěte také
O to paradoxnější jsou nynější námluvy Pirátů se Zelenými, kteří aspirují na roli levicových rozinek v převážně pravicovém koláči.
Kdyby si Hřib včas uvědomil, že v Česku podle sociologů zůstává neobsloužena až pětina voličů, kterou lze označit za levicově-liberální či progresivní, a do tohoto uvolněného prostoru pirátskou kocábku nasměroval, mohl mít klidnější spaní, než když teď zápasí o voliče s vládními stranami.
S těmi se navíc v Praze stále častěji hádá, dokonce se spekuluje, jestli konec Fialovy vlády nebude provázen koncem Svobodovy koaliční rady v hlavním městě. Dohodnout se na rozvoji metropole je pro Spolu, Starosty a Piráty neřešitelný úkol, a tak jen dělají údržbářskou práci.
Jen údržbáři?
Čerstvě Piráti pozlobili blokováním výměny na postu náměstka primátora pro kulturu, cestovní ruch a památkovou péči. V koalicích bývá zvykem, že strany personální nominace spojenců respektují.
Hřib ale na snahu rychle vystřídat končícího Jiřího Pospíšila z TOP 09 reagoval seznamem pirátských podmínek. Takto vstřícnost a vůle k další spolupráci nevypadá.
Byl by div, kdyby tyto móresy zbytek středopravicového tábora Pirátům nepřipomněl, až se budou opět hlásit coby možní vládní partneři.
Voliče připouštějící, že by mohli dát Pirátům hlas, ještě najdeme. Přesto se jim pevné jádro příznivců tenčí.
Strana druhdy vystupující jako parta kamarádů se rozhádala a přestala být čitelná. Nic nového pod sluncem. Totéž kdysi potkalo Zelené a po nich Věci veřejné. Komety, kterým se nepodařilo zazářit ve vládě, nakonec zhasly i v Poslanecké sněmovně.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
