Jindřich Šídlo: Muselo to tak skončit?
Vláda Andreje Babiše má důvěru, začíná hledání „viníků“. Bylo opravdu nutné, aby vznikla vláda v čele s trestně stíhaným politikem závislá na hlasech komunistické strany, což v obou případech znamená velké polistopadové premiéry? Neudělaly „tradiční“ i méně tradiční demokratické strany chybu a neměly by po středečním představení ve sněmovně přičítat odpovědnost hlavně samy sobě?
Jsou to úplně legitimní otázky, o kterých se na české pravici, kupříkladu v ODS, přemýšlelo už dávno před volbami. A i když o tom teď její politici nebudou chtít vůbec mluvit (a vlastně není ani žádný důvod), tyhle úvahy bylo možné zcela vážně zaslechnout − a nehovořil o nich jen Václav Klaus mladší:
„Možná, že ve vyšším zájmu, až po jistém čase a s důkladným zdůvodněním pro naše voliče budeme nuceni vážit, zda přece jen nebude nutné jít s Andrejem Babišem do koalice třeba proto, aby se mu do rukou nedostalo ministerstvo vnitra a všechny další bezpečnostní složky státu. A bude lepší, budeme-li ho hlídat my, než aby to na sebe vzali třeba komunisté s Okamurou.“ Znovu: tohle byla úplně legitimní úvaha zodpovědného politika.
Na summitu nebo nad vínem
Tenhle zvažovaný scénář byl ovšem dost výrazně přepsán už loni na podzim. Nejprve obviněním Babiše ještě před říjnovými volbami. Jak se ukázalo, šéfovi ANO nijak příliš neublížilo, jen mu umožnilo argumentovat, že voliči o jeho problému věděli, a přesto mu dali 30 % hlasů.
Což je onen druhý problém: volební výsledek, který rozsekal sněmovnu na drobné kousky jako nikdy od roku 1992 a ještě k tomu stvořil přirozenou hlasovací koalici 115 hlasů ANO, KSČM a Tomia Okamury, která od začátku volebního období fungovala bezchybně jako valná hromada Agrofertu.
Jelínek: Silný vyděračský potenciál komunistů propojených s prezidentem může premiéra Babiše potrápit víc než celá ČSSD
Jak stabilní bude koaliční vláda hnutí ANO-ČSSD? Proč se znovu mluví o Bohumínském usnesení, které sociálním demokratům zakazuje spolupráci s komunisty?
Andrej Babiš možná chvíli stál o to, aby „jeho“ vláda vypadala esteticky přijatelně, kdyby na to došla řeč na evropských summitech nebo u stolu jeho francouzské restaurace. O nic víc mu ale nešlo.
Nabídka ODS na společnou vládu měla jediný smysl: znemožnit a rozložit nejsilnější opoziční stranu, pro všechny případy mít ale v záloze onen válec o síle 115 hlasů. Může se dnes někdo ODS nebo komukoliv dalšímu divit, že do téhle průhledné pasti dobrovolně nevlezli?
Zkompromitovat a odkopnout
Všechny úvahy o možném kompromisu s hnutím ANO vycházely z mylného předpokladu, že se Babiš hodlá pohybovat v „tradičním“ rámci české politiky, což sice nikdy nebylo mistrovství světa v morálce, ovšem jistá pravidla se tu přece jen dodržovala.
Do dalších voleb zbývá maximálně něco málo přes tři roky, což je dost času na různá kreativní řešení, díky nimž třeba nebudou ve sněmovně tři strany s velmi podobným programem a každá s šestiprocentní přízní voličů.
Jindřich Šídlo
Andrej Babiš chtěl být ale premiérem za každou cenu, třeba jen dočasnou výměnu za téměř kohokoliv jiného ze špiček ANO nikdy nehodlal připustit. Kdyby to udělal, mohla vláda vzniknout loni do Vánoc, se zájemci by se v průhonické Sokolovně netrhly dveře.
S trestním stíháním na krku by ze svých partnerů udělal jen komplice, zkompromitoval je před jejich voliči a kdyby to bylo nutné, bez sentimentu by je zase odkopnul. To je jeho styl v byznysu i v politice. Zatím jej přivedl k úspěchům v obou oborech, ovšem není důvod, aby mu v tom jeho soupeři ještě pomáhali.
Jen dva roky
A tak se nakonec z „demokratického“ tábora za vydatného přispění prezidenta Zemana utrhli nakonec jen zoufalí sociální demokraté, kteří se rozhodli běžet tmou, aniž by vůbec tušili, kam mohou dorazit a jestli náhodou nepadnou ještě po cestě.
David Klimeš: Bez dobrého programu Babiše porazit nejde
Menšinový kabinet hnutí ANO a ČSSD bude už od čtvrtka vládnout s důvěrou Poslanecké sněmovny. Po půlnoci ho při hlasování podpořili poslanci KSČM, zástupci ostatních šesti stran byli proti. Česká republika má plnohodnotnou vládu po více než osmi měsících od voleb. Vláda získala 105 hlasů. Proti bylo 91 poslanců ODS, Pirátů, SPD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Čtyři poslanci se hlasování nezúčastnili. Vláda začne úřadovat, ale i opozice bude mít nyní šanci se proti ní jasně vymezit.
A samozřejmě komunisté, kteří na moc čekali tak dlouho, že se nakonec prodali za úplně symbolickou cenu. Proč by je ale měl dobrovolně následovat někdo další? Po středě máme jasno. Do dalších voleb zbývá maximálně něco málo přes tři roky, což je dost času na různá kreativní řešení, díky nimž třeba nebudou ve sněmovně tři strany s velmi podobným programem a každá s šestiprocentní přízní voličů.
Mimochodem, od historického rozhovoru Andreje Babiše pro Hospodářské noviny, kde v září 2011 oznámil fakticky vstup do politiky, uběhly do jeho prvních úspěšných voleb v říjnu 2013 pouhé dva roky.
Související
-
Druhá Babišova vláda získala po více než patnácti hodinách jednání poslanců důvěru
Menšinová vláda ANO a ČSSD získala důvěru Poslanecké sněmovny. Stalo se tak 264 dní po volbách. Pro hlasovalo 105 poslanců, proti jich bylo 91.
-
Jindřich Šídlo: Dvojnásobný problém dvojnásobného premiéra
Jsou věci, které by nejspíš předseda vlády ve vyšším zájmu dělat neměl. Kupříkladu žalovat u mezinárodního soudu sousední spojenecký stát kvůli čistě osobním problémům.
-
Je to zklamání pro lidi, kteří trpěli za minulého režimu, říká o vládě Vít Rakušan (STAN)
„Andrej Babiš nedokázal překonat osobní ambici být za každou cenu premiérem. Kdyby z tohoto ustoupil, tak tu máme vládu, která by nepotřebovala hlasy KSČM ani SPD,“ dodává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.