Jindřich Šídlo: Babiš jede do Bílého domu. Jako Špidla, Nečas nebo Topolánek
Vladimír Špidla neprožíval v létě roku 2003 zrovna klidné časy.
Sociální demokracie, v jejímž čele stál, se mu rozkládala kvůli lednovému odeslání Miloše Zemana z prezidentské volby do vyhnanství na Vysočinu, jeho vláda stojící na 101 nejistých hlasech tlačila parlamentem své reformní, a tedy v ČSSD dost nepopulární zákony.
Thomas Kulidakis: Babišova šance hájit české a unijní zájmy v Bílém domě
Andrej Babiš je první český premiér, který od roku 2011 navštíví Bílý dům.
A přesto Špidla zažil v červenci 2003 vrchol své politické kariéry. V Bílém domě se s ním sešel americký prezident George W. Bush a americká strana dávala po celou dobu návštěvy najevo, jak si přítomnosti vzácného hosta z malé země uprostřed Evropy váží.
Byl to samozřejmě obvyklý diplomatický trik. Sociální demokrat Špidla neměl s republiklánským prezidentem společného skoro nic, kromě jediné agendy. Iráku. Američané na něj v březnu 2003 zaútočili a Češi se s velkým váháním a skoro nenápadně postavili na jejich stranu. Ne kompletně, tehdejší prezident Václav Klaus byl proti a nutno říct, že spousta jeho argumentů se po letech potvrdila.
Tehdejší cesta do Washingtonu byla pro Špidlu odměnou za projevenou loajalitu a zálohou na její pokračování. A pokud zapomeneme na neopakovatelná 90. léta a americký Kongres nadšeně aplaudující Václavu Havlovi v únoru 1990, je „model Špidla“ jediným možným způsobem, kdy se český politik může dostat až do Oválné pracovny.
Spojenecká podpora
Ondřej Konrád: Život je Bílý dům
„Kdyby se setkali dva ruští agenti, nebylo by to úplně ono,“ řekl nedávno český prezident a myslet tím sebe a Donalda Trumpa.
A tak je potřeba dívat se i na nadcházející cestu premiéra Babiše za Donaldem Trumpem. Není to pochopitelně žádný výraz obdivu americké administrativy k úspěšnému zavedení EET v Česku.
Je to čistě pragmatická záležitost, jejíž dva zásadní body se jmenují dostavba jaderné elektrárny Dukovany a Huawei. To všem doplněné akutálním zpravodajským briefinkem v Langley, kde sídlí ústředí CIA.
Aby to bylo řečeno jasně: je dobře, že se premiér Babiš do Washingtinu jede. Lídr ANO změnil v české politice už ledacos, zatím ale naštěstí ne zahraničně-politický konsensus, který ještě před pár lety vypadal jako téměř neotřesitelný.
Česko chce patřit do západního společenství a Babiš zatím z této cesty zásadně neuhnul. Cesta do Washingtonu mu to jen připomene.
Erik Best: Kdyby se Babiš chtěl podívat do Bílého domu, tak by mohl
Znovu se spekuluje o návštěvě českého premiéra v Bílém domě. Není to náhodou tak, že ministři obou zemí už jen dolaďují detaily?
Ale raději už dopředu bude užitečné - třeba pro příští vydání jeho pravidelného nedělního facebookového vyprávění „Kde jsem všude byl a co jsem zařídil“ - uvést, že z úplně stejných, čistě utilitárních důvodů se do Bílého domu podívalo už mnohem více jeho předchůdců, včetně těch, jimiž Babiš tak ostentativně opovrhuje.
O Špidlovi již byla řeč. Václav Klaus jako předseda vlády se sešel s Billem Clintonem v roce 1995. Miloši Zemanovi vynesla jeho podpora útoků na Jugoslávii a Afghánistán hned dvě přijetí u Billa Clintona (1999) i George W. Bushe (2001).
Mirek Topolánek cestoval za George W. Bushem v roce 2008 kvůli nikdy nepostavenému radaru v Brdech a Petr Nečas si jako zatím poslední český předseda vlády před 8 lety potřásl rukou s Barrackem Obamou. Důvodem byl především tehdejší tendr na rozšíření Temelína.
Předseda vlády Babiš přijíždí do Washingtonu ve stejné pozici jako všichni jeho předchůdci. Jako hlava exekutivy země, která sice Ameriku většinu času příliš nezajímá, v jisté chvíli od ní ale kterýkoliv obyvatel Bílého domu očekává spojeneckou podporu. A nabízí za to vlastní loajalitu. A to je celý příběh.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.