Jihoafrická republika zažívá vystřízlivění z Mandely. Usmířil národ, ale propásl šanci na reformy
Jihoafrický politolog Jakkie Cilliers nevidí v Nelsonovi Mandelovi bezchybného politika, ale hlavní postavu, která usmířila rozdělenou zemi. Cilliers v souvislosti se stým výročím narození prezidenta osvoboditele poskytl rozhovor švýcarskému list Neue Zürcher Zeitung.
Noviny poznamenávají, že v roce 1994, kdy se Mandela stal prezidentem Jihoafrické republiky, svět na zemi hleděl s údivem. V současnosti, po letech hospodářské stagnace a politické nestability, se úžas proměnil v opak.
„Euforie okolo Mandely byla pochopitelná, a to přestože vedla k přehnaným očekáváním. Problémy Jihoafrické republiky se nemohly vyřešit během pár let,“ myslí si Cilliers. Jak dodává, pod vedením Mandely a jeho nástupce Thaba Mbekiho země docílila pokroků.
„Nicméně v roce 2009 si Jihoafričané zvolili Jacoba Zumu, který pro stát znamenal pohromu. Od té doby se problémy vyostřily – hospodářství nerostlo, zvýšila se chudoba a sociální nerovnost, společenské napětí zesílilo. Takové byly následky Zumovy politiky,“ popisuje politolog.
Vystřízlivění z Mandely
Zdá se, že z úspěšného Mandelova vedení zůstalo jen málo, podotýká Neue Zürcher Zeitung. S tím souhlasí také Cilliers. Podle jeho slov není moc obyvatel Jihoafrické republiky přesvědčeno, že se situace v příštích letech změní. Mnoho obyvatel z Mandelovy euforie doslova vystřízlivělo. „Jihoafrická republika je dnes vším, jen ne šťastnou zemí,“ konstatuje odborník.
Velká část světa Mandelu považuje za ikonu svobody, téměř za světce. V Jihoafrické republice ale byl mezitím jeho odkaz podroben kritice. „Jsou tyto výtky oprávněné?“ klade dotaz reportér švýcarského listu. „Ozývají se hlasy, že Mandela jako prezident propásl příležitost provést systémové hospodářské reformy. Tím napomohl jistým nepříznivým okolnostem, které se na světlo vynořily až později,“ vysvětluje politolog Cilliers.
Osobně ale takový postoj nesdílí. Podle něj musí být Mandelova politika vnímána v kontextu s tehdejšími událostmi. „Jeho zaměření na usmíření národa bylo každopádně pozitivní v každé době. Neuvěřitelně mnoho tím dosáhl. V devadesátých letech Jihoafrická republika potřebovala osobnost, která by obyvatele sjednotila. A přesně tou Mandela byl,“ podotýká politolog.
Bez Mandely by bylo hůře
Jak vysvětluje dále, přestože jsou Jihoafričané v mnohém nejednotní, pohled na bývalého prezidenta a jeho význam jako osvoboditele, který stmelil zemi v napjaté době, je jasný. Deník Neue Zürcher Zeitung připomíná, že nakonec sám prezident Mandela odmítal, aby ho lidé nekriticky uctívali.
Celliers si je Mandelových chyb vědom a poukazuje především na ty z oblasti zahraniční politiky, ve které chtěl státník působit jako zprostředkovatel i v jiných zemích: „Samozřejmě, že Mandela mnohé nedostatky nemohl odstranit. Nicméně jsem si jistý, že nebýt jeho, byly by následky politické krize posledních let mnohem horší.“
Zejména nová, pečlivě propracovaná ústava, která vznikla za Mandelova působení, zabránila katastrofě. A to díky kontrole, vyrovnanosti a fungujícím institucím. Toto důležité prezidentovo dědictví žije ještě dnes,“ popisuje Celliers. A dodává, že kdyby Mandela působil i v druhém období ve svém úřadu, Jihoafričané by ho hodnotili úplně jinak. Mnohé problémy současné země se objevily teprve za vlády Mbekiho.
Rozpolcená strana
Mandela ve své poslední řeči v úřadu prezidenta v roce 1999 pronesl, že Jihoafrická země potřebuje novou generaci lídrů, kteří si vyhrnou rukávy, pustí se do díla a naději promění v realitu. Deník Neue Zürcher Zeitung se Cillierse ptá, jestli takovým lídrem je současný prezident Cyril Ramaphosa.
Politolog říká, že on sám má v současnou hlavu státu důvěru. Mnozí lidé totiž podceňují skutečnost, že úřaduje v chaosu, který po sobě zanechal jeho předchůdce Zuma. „Bude trvat celou řadu let, než Jihoafrická republika dostane své problémy pod kontrolu, než posílí hospodářství a podaří se zasypat příkopy mezi lidmi. A není žádným tajemstvím, jaké kroky jsou k tomu zapotřebí,“ zdůrazňuje Cilliers.
Podle jeho slov si jich je Ramaphosa dobře vědom a zdá se, že je na správné cestě. Jiná otázka je, jak rychle bude potřebné reformy například v majetkové oblasti a ve zdravotnictví realizovat. Vládní strana Africký národní kongres je totiž hluboce rozpolcena a usmíření mezi straníky se v nejbližší době nejspíš konat nebude. „Nicméně jednota uvnitř strany je nutná právě pro prosazení reforem,“ podotýká Cilliers.
Související
-
Nelsona Mandelu nezlomilo ani 27 let vězení
„Odvaha neznamená, že nemáte strach. Ale že nad ním dokážete zvítězit,“ řekl po svých 90. narozeninách Nelson Mandela.
-
Adam Černý: Jižní Afrika se loučí s Winnie Mandelovou
Pro Jižní Afriku představovala Winnie Mandelová, která bude pohřbena tuto sobotu, dvě podoby odporu proti apartheidu, režimu, který dělil obyvatele někdejší britské...
-
Adam Černý: Odešel Nelson Mandela, symbol vzdoru a smíru
Uskutečnit velký sen - už to samo o sobě by stačilo naplnit jeden lidský život. Ale dokázat si připustit, jaká byla jeho cena, znamená obohatit svůj život poznáním....