Jemen, Saudi a Írán

Přitom tato válka se bezprostředně týká celého regionu, a zaměstnává přinejmenším dvě regionální mocnosti, tedy Saúdskou Arábii a Írán. Pro tyto dva státy je povstání jemenských šíitů jedním ze zástupných konfliktů, podobně jako třeba střet mezi libanonskými sunnity a šíitským Hizballáhem.

Vraťme se však do Jemenu. Zdejší šíité, kteří patří k sektě Zajdíja, tvoří skoro polovinu obyvatel, a jsou soustředěni převážně do provincie Saada u saúdských hranic. Do začátku šedesátých let měli šíité vliv na velkou část Jemenu, a těšili se naprosté autonomii. Snes je však vláda převážně v rukou sunnitů, a ti šíitské povstalce z klanu Huthíů obviňují ze separatismu, nebo dokonce pokusu znovu ovládnout velkou část bývalého severního Jemenu.

Sami rebelové ovšem tvrdí, že se pouze snaží zlepšit své neradostné podmínky v Jemenu, a o samostatnost nebo nadvládu neusilují. Je pravda, že zajdíovský šíitský islám patří spíše k těm umírněným, a že povstání v Saadě je vázáno spíše na zájmy konkrétních rodin soustředěných kolem rodiny Huthíů, a nikoli na nějakou ideologii. Povstalci také poukazují na skutečnost, že naopak státní jemenské úřady se dostaly pod silný vliv sunitských extremistů, a že centrální vláda používá ozbrojené sunitské radikály jako neoficiální armádu v boji proti šíitům. Z hlediska pravověrné sunny je totiž šíitský islám kacířství.

Jisté je, že centrální vláda si při boji proti povstalcům nebere rukavičky, a letecké bombardování měst nebo dělostřelecké útoky jsou běžným nástrojem, jak tuto oblast dostat pod kontrolu.

Ověřeným faktem také je, že jemenská vláda přijímá podporu od sousední Saúdské Arábie, a že sama Saúdská Arábie vede ze svého území ozbrojený boj právě proti jemenským šíitům. I na saúdském území se totiž nachází nemalá šíitská komunita, a to právě v příhraniční oblasti na jihu, tedy u jemenského území. Saúdská Arábie má už teď svých problémů dost, a šíitské povstání, které by navíc ohrozilo bezpečnost v oblasti ropných polí je to poslední, co by potřebovala.

To však vědí i jinde, konkrétně v Teheránu. Podle saúdských i jemenských zdrojů dostávají jemenští šíitští rebelové podporu právě z Íránu. Tento rovněž šíitský stát je opravdu věroučně blízký jemenským šíitům, ale na druhou stranu se v obou případech jedná o poněkud odlišnou větev šíitského islámu. Možná důležitější je, že Írán má zcela pragmatický zájem oslabovat mocné státy v oblasti, včetně Saúdské Arábie, jež je jedním z hlavních soupeřů Íránu. Z čistě mocenského hlediska totiž Írán nečelí ani tak Izraeli, jak s oblibou tvrdí íránští politici, ale Saúdské Arábii, a to zejména po dočasném oslabení Iráku jako třetího velkého hráče v oblasti Perského zálivu. Íránské snahy o pouštění žilou konkurenčním arabským státům lze vidět v mnoha zemích oblasti. Již jsme se zmínili o Libanonu jako náhradním saúdsko-íránském bojišti, ale platí to v různé míře i pro Irák, palestinská území, Sýrii, nebo Egypt. Na rozdíl od otevřené podpory Hizballáhu však Írán zatím popírá, že by šíitské povstalce v Jemenu jakkoli podporoval.

Vraťme se tedy k samotnému šíitskému povstání na severozápadě Jemenu. Tamní vládní zdroje tvrdí, že právě v těchto dnech se jim pětileté povstání další zcela dostat pod kontrolu. To je samo o sobě sporné, ale téměř všechny agenturní zprávy končí slovy: informace obsažené v tomto textu se nepodařilo ověřit z nezávislých zdrojů. Oblasti bojů jsou totiž nebezpečné, a nepobývají tam prakticky žádní západní novináři.

I po případné porážce šíitských povstalců zůstane problém citlivého postavení šíitů v převážně sunitském arabském světě nedořešen. A zůstane také problém sunnitského extremismu, který v Jemenu získal značný vliv díky tomu, že sunitští ozbrojenci začátkem 90. let pomáhali vládě s potlačením separatismu v jižní části země, a dále zesílil právě během potírání šíitského povstání na severozápadě po roce 2004.

Ostatně sílící vliv sunitského radikalismu je otázka, kterou momentálně řeší nejen v hlavním jemenském městě Saná, ale i ve Washingtonu. Hrozí totiž nebezpečí, že pokud špatně spravovaný a chudý jemenský stát upadne do chaosu, jedinou silou v Jemenu se stanou právě extrémní sunnité, a tedy dříve nebo později i Al Kajda. Ta by mohla i v případě svého neúspěchu v Afghánistánu přesunout své těžiště do Jemenu. Ten má celou řadu symbolických i reálných výhod. Nejen že leží přímo na Arabském poloostrově, tedy velmi blízko Mekce, ale je také umístěn velmi strategicky v oblasti Adenského zálivu, tedy na cestě k Suezu. Krom toho se Afghánistánu vyrovná tím, že jde o rozlehnou a hornatou krajnou, jež tak špatně vyhovuje západním armádám.

Šíitské povstání se tedy možná opravdu chýlí ke konci, jak tvrdí jemenská vláda, ale těžko mluvit o uhašení požáru. Nejvhodnější metaforou by bylo, že Jemen je jako místo, kudy na povrch vytéká žhavá láva. O definitivním uhašení takového ohniska nemůže být ani řeči, a navíc nikdo neví, kdy se z takového místa nestane kráter nové sopky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .