Jeho boj

V úterý skončil v Šumperku první proces po roce 1989, který by snesl označení "protikomunistický". Soud ovšem zbavil Davida Pěchu obžaloby z propagace komunismu. Podle názoru soudkyně Pavlíny Pelclové byly články pro noviny "Pochodeň", podepsané Pěchou projevem svobody slova a odsouzení Pěchy by naopak bylo ohrožením demokracie.

Ve stručnosti k obžalobě: V článcích se objevovaly celkem nedvojznačné slovní obraty, jako "vyhubit kapitalisty"; jakož i výzvy k ozbrojenému třídnímu boji a podobně. Laik nemusí mít nijak zvláštní představivost, aby mu došlo, že jde o srovnatelné slovní exhibice, za něž jsou souzeni libovolní teroristé a to v rámci působnosti paragrafu, trestajícího propagaci hnutí směřujících k potlačování práv a svobod občanů.

Pěcha se kromě toho ještě dostal do střetu se zákonem za šíření poplašné zprávy a pomluvy vůči politikům, které označil za vlastizrádce. U soudu se Pěcha, jako ostatně již při předchozím stání, stylizoval do role mučedníka, nejméně formátu Jiřího Dimitrova neblahé paměti. Sám sebe označil za politickou oběť a soudu předběžně poradil, aby se neodvažoval ho odsoudit, neboť by to prý (podle něj) byl nebezpečný precendens a útok na základní lidská práva. Zvlášť dojemné bylo Pěchovo upozornění, že je-li souzen demokratickým a nezávislým soudem, musí být zproštěn obžaloby.

Přitom mu státní zástupce který navrhoval podmíněný trest, vyslovení dohledu a zákaz činnosti v médiích, tedy spíše symbolické než nějaké drastické potrestání.

Je mi to sice trochu protivné, ale připomenout to musím. Není to tak dávno, co byl odsouzen vydavatel Michal Zítko, za týž paragraf - a to v souvislosti s vydáním Hitlerova "Mein Kampfu". Při jeho obhajobě mohou (v ideologicky zrcadlovém gardu) zaznít tytéž argumenty, popřípadě tytéž výmluvy, jako v procesu Pěchově.

A vida - jeden soud vydavatele Hitlerových zločinných nesmyslů odsoudí, přičemž nebere v potaz cosi jako svobodu projevu; jiný soud Pěchu neodsoudí, ač vybízí rovněž ke známým a už vykonaným komunistickým zvěrstvům.

Nezbývá, než si myslet, že soud (zatím první) zde, respektive v dosahu šumperské jurisdikce, nadržuje propagaci komunismu. Často se v komentářích k případům vydavatele Zítka či šéfredaktora Pěchy objevuje argumentace, opírající se o význam a výklad děl jak Karla Marxe, tak Adolfa Hitlera.

Ve spisech Marxových, i v Hitlerovi se dají najít pasáže, pod které se může s klidným svědomím podepsat třeba papež... Jsou ta místa teoretizující, či fantazírující o spokojené, rovné společnosti. O tom v dějinách lidstva psal leckterý mudrc, filosof i bludař. Na druhou stranu, dají se v nich ovšem najít i odsouzeníhodná místa.

Takže - kde je potom ten jemný rozdíl, který dovede jeden soud k výroku odsudečnému a jiný k rozsudku osvobozujícímu? Nevím, tenhle druh spravedlnosti se vymyká mým závitům...

Jinými slovy: podle výroku šumperského soudu je beztrestné označovat politiky za vlastizrádce, je beztrestné vyzývat k ozbrojenému boji proti vykořisťovatelům, je beztrestné nabádat k vyhubení jedné společenské třídy, je beztrestné šířit poplašné a nepravdivé zprávy o tom, co budou páchat jednotky NATO tehdy a tehdy... Zkrátka - podle tohoto výroku si mladý militantní komunista může celkem libovolně pustit ústa na procházku a je z toho ticho ne po pěšině, ale po dálnici...

Roztrpčený být mohu, ale to mě přejde na prvním přechodu, který je vyhrazen rychlému průjezdu automobilů a na prvním úřadě, kde mi za nedovolenou úplatu rychle vyřídí, co potřebuji. Žijeme v divné době, ve zvláštní zemi...