Jefim Fištejn: Kam s Davosem?

Zkrátka Davos určoval směr dalšího vývoje vyspělého lidstva. To zakladatel fóra profesor Klaus Schwab ve svých vystoupeních formuloval smělou vizi totálně globalizovaného světa, samozřejmě po jeho rozumné přestavbě.

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Příští velká recese

Letošní ročník Davosu však zanechal spíše rozpačitou pachuť. Bývalý švédský premiér a nyní aktivní politologický publicista Carl Bildt se ve svém článku v časopise Diplomatic Courier táže, zda ve světě množících se geopolitických konfliktů, sílícího protekcionizmu a regionalizmu má ještě vůbec smysl mluvit o globalizaci světa?

Článek má příznačný titulek: Smrt Davosu? I když je to věta tázací a je opatřena otazníkem na konci, z obsahu vyplývá, že autor nedává Davosu šanci ani za mák. Ocituji odstaveček: „Kdysi sešlost překypovala optimizmem. Nové dohody se uzavíraly jak na běžícím páse, nové slibné trhy bobtnaly k prosperitě, demokracie se zdála být na postupu. Sice nikdo vážně nevěřil, že je to konec dějin, leč bylo nepopíratelné, že svět je každým dnem skvělejší a Davos je to pravé místo, kde se vzdává hold tomuto triumfu.“

Běh dějin

Letošní Davos poznamenalo nejen nevlídně vlezlé počasí. Řeči se točily hlavně kolem války, sankcí, inflace, nadcházejícího hladomoru a nedostatku zboží. Nálada zde panovala značně pesimistická.

Čtěte také

Petr Holub: Fórum v Davosu – jak zastavit ceny energií

A závěr úvahy Carla Bildta: „Dny největší slávy Davosu jsou nepochybně tytam. Svět se nestal „plochý“, jak předpovídal Thomas Friedman z New York Times, nýbrž naopak je poset četnými prasklinami a překážkami. A povinná kapka naděje na úplný závěr: Pokud v překonávaní hrozících výzev zůstaneme realističtí a jasnozřiví, máme šanci je nakonec zdolat.“

A co když ne, nabízí se otázka? Samotný průběh Davoského fóra ukázal, že zdaleka ne všechna zbožná přání se plní. Kupříkladu dva veteráni včerejší politiky, Henry Kissinger a George Soros, udělili světu nesmiřitelně protichůdné knížecí rady. Ten první poradil Kyjevu v zájmu míru okamžitě přijmout veškeré podmínky Putina, dokud je ještě ochoten svolit k jednání. Ten druhý nabádal Západ zapomenout na ostatní hrozby typu klimatické krize a soustředit se raději na odražení ruské agrese, jinak zítra zasáhne zbytek civilizovaného světa. Zhruba stejně neslučitelně vypadaly i jiné návody účastníků.

Jefim Fištejn|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Asi proto Klaus Schwab, když zahajoval shromáždění a uváděl prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského, který oslovil slovutné hosty na dálku prostřednictvím videa, vyslovil zajímavou myšlenku, že nejspíš to bude právě on a jeho země, kdo bude určovat další běh dějin. Byl to možná onen vzácný případ, kdy se profesor Schwab nemýlil.

Autor je publicista