Jefim Fištejn: Hlavou proti zdi
Americký prezident Donald Trump vyhlásil mimořádný stav v jižních státech, které hraničí s Mexikem.
To mu umožní dát dohromady prostředky na dostavbu pohraniční bariéry, jejímž cílem je zabránit nelegální migraci přes území Mexika do Spojených států.
Trump vytváří politiku strachu, zeď je předvolební přízrak, říká amerikanistka
Paralýza amerických vládních úřadů pokračuje již třetí týden a pokud v pátek neskončí, stane se nejdelší v historii. U Bílého domu ve Washingtonu kvůli tomu protestovaly stovky státních pracovníků, kteří teď nedostávají peníze a cítí se být rukojmími svého vlastního zaměstnavatele.
Stavba pohraniční bariéry, ať již je nazývána zdí nebo plotem, byla nejčastěji opakovaným slibem v předvolební kampani Donalda Trumpa. Zopakoval ho v projevu těsně před volbami. Pokládal ho za svou posvátnou povinnost a zdůrazňoval, že za stavbu tak nebo onak zaplatí Mexiko.
Od té doby se finální podoba projektu měnila podle toho, jak silný odpor kladli opoziční demokraté. Původně ohrazení mělo být tak dlouhé, jak dlouhá je mexická hranice, což znamená 3200 kilometrů. Vzhledem k existenci přírodních překážek a již postavených úseků bariéry se celková délka zkrátila na 1609 kilometrů.
Původně se mluvilo o zdi z betonu, později Trump souhlasil s použitím ocelových sloupků. Demokraté kontrovali tím, že ocelové sloupky lze rozřezat motorovou pilou, navíc zdražení oceli by vedlo k prodražení celé stavby.
První žaloba na Trumpův výnos
I ten minimální rozpočet na projekt demokratická opozice ve Sněmovně reprezentantů zamítla. Jak řekla předsedkyně komory Nancy Pelosiová, „na stavbu zdi nedám ani halíř.“
Jan Fingerland: Co se Trump nenaučil od boxera Tysona
Nejdříve měli zeď na hranici Spojených států zaplatit Mexičané a pak alespoň Američané. Teď to vypadá, že peníze na ní nedá nikdo. Je to Trumpův konec?
Trumpův záměr pomocí výnosu o mimořádném stavu sehnat nutnou částku z federálního rozpočtu a z rozpočtu ministerstva obrany byl demokraty od počátku označen jako neústavní pokus obejít Kongres. Marně republikáni dokazovali, že prezident takovou pravomoc má a v minulosti byla také využívána, naposledy za vlády Obamy. Vzhledem k odporu demokratů prezident svůj záměr uskutečnil.
Kongres má právo prezidentský výnos zrušit, jenže k tomu by potřeboval klasifikovanou většinu, kterou nemá. Zbývá možnost soudní obžaloby výnosu, což nepochybně bude učiněno. Donald Trump je na takový scénář připraven. Věří, že tak jako v minulosti oponenti uspějí v nižších soudních instancích, ale nakonec Nejvyšší soud shledá jeho krok za ústavní.
Jan Fingerland: Nemocný Trump v nemocné Americe
Že Evropa je v rozkladu je Američanům jasné už asi tři sta let. Při pohledu na situaci v tamní politice se zdá, že Spojené státy v rozkladu nejsou, protože už se rozložily.
Hlavní teze opozice spočívá v tom, že 40 procent vězňů v amerických nápravných zařízeních jsou skutečně nelegální migranti, avšak to nesvědčí o jejich zvýšené náchylnosti ke kriminalitě, protože jsou drženi ve vězeních kvůli narušení imigračních zákonů, což v očích demokratů není žádný trestný čin. Z tohoto pohledu žádný narušitel hranice nepáchá nic kriminálního, protože hranice sama o sobě je nemorální.
Mezitím Federální soud okresu Kolumbia již přijal první žalobu na Trumpův výnos s poukazem na jeho neústavnost. Žalobu zapravila skupina Public Citizens zabývající se ochranou práv spotřebitelů. Očekává se, že již tento týden počet soudních pří zpochybňujících oprávněnost výnosu prudce vzroste.
Smysl opoziční strategie je v tom, že soudní procesy zablokují realizaci stavebního projektu na delší dobu – pokud možno až do dalších voleb. V takovém případě ve volební kampani budou moci demokraté poukazovat na to, že jako každý populista slíbil Donald Trump něco, co není schopen splnit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.