Jefim Fištejn: Hlavní výzvou Putina nejsou vztahy se Západem, ale potřeba předejít ekonomickému kolapsu, tvrdí Richard Pipes

11. květen 2015
Ruský prezident Vladimir Putin pronesl projev na vojenské přehlídce k oslavám 70. výročí konce 2. světové války

7. května oslavil Vladimir Putin 15. výročí své inaugurace na první prezidentské období. I když dodnes nesplnil svůj tehdejší slib zdvojnásobit HDP Ruska během 10 let, není toho málo, co za dobu svého prezidentování dokázal.

Dokázal třeba v očích Západu předělat svou zemi ze spojence v protivníka. Podařilo se mu také zbavit svět iluzí o tom, že Rusko se může jednou stát přirozenou součástí rodiny svobodných a demokratických států.

Historik Richard Pipes – jeden z nejlepších znalců vývoje ruské společnosti a kdysi blízký poradce prezidenta Ronalda Reagana, kterému je přisuzováno autorství strategie zadržování Sovětského svazu – je překvapen tou snadností, s níž Putin prý uspokojil latentní touhu mnoha Rusů po autoritářství.

V rozhovoru pro Rádio Svoboda Richard Pipes prohlásil:

„Mám pocit, že Putin není to, co Rusko ve skutečnosti potřebovalo. Potřebovalo vůdce, který by nemrhal silami a energií lidu kvůli obnovení neobnovitelné říše, kvůli zmrtvýchvstání vojenské velmoci, který by místo toho přikročil konečně k vnitřním reformám, k proměně zevnitř.

Čtěte také

Putin to zbla nečiní. Je samovládcem v tradičním ruském chápání tohoto slova, jenž v mnoha ohledech vrátil zemi do dávné minulosti, udělal z ní autoritářský stát, kde zákony nic neznamenají.

Samozřejmě, že přitom Putin uspokojuje poptávku mnoha svých spoluobčanů, kteří si právě takto představují velmoc. Jenže přitom zanedbává to, co země opravdu potřebuje, a to jsou ekonomické a sociální reformy, proměna právního řádu.

Základem současné ruské ideologie se stává mj. nostalgie nad slavnou sovětskou minulostí

Tím, že to oddaluje, dopouští se velkého zločinu proti vlastnímu národu, přibližuje společenský kolaps v případě velkých ekonomických potíží.“

Richard Pipes se domnívá, že Putin to nemyslí vážně, když varuje před nepřáteli, kteří usilují o rozčlenění a rozpad Ruska. Nevidí nikoho, kdo by mohl z federace jen tak vystoupit.

Sibiř určitě neodpadne a Baškirie a Tatarstán by možná využily vhodné příležitosti, jenže jsou ze všech stran obklopeny ruským územím.

Na rozdíl od rozčlenění však je politická a ekonomická katastrofa možná v podobě nepokojů, projevů občanské neposlušnosti, v podobě dezintegrace společnosti, jak se to stalo v roce 1917 nebo v 90. letech minulého století.

Čtěte také

Příchod samoděržaví k moci nebyl nevyhnutelný. Putin však záhy zjistil, že autoritářské vládnutí má podporu značné části ruské společnosti. Pro mnohé z nich je demokracie jen podvodem, který oslabuje státní moc. Zatímco oni chtějí vládu silné ruky.

Země si bohužel zvolila tuto druhou cestu a nedala demokracii šanci. Tak tomu je nyní a bylo by naivní domnívat se, že se to vbrzku změní. V dohledné budoucnosti zůstane Rusko autoritářským státem, kde samovládce bude vládnout bez ohledu na demokratické zásady či vlastní zákony.

Ruský prezident Vladimir Putin

A to znamená, že napětí ve vztazích mezi Západem a Ruskem přetrvá. Naštěstí vztahy s Moskvou již nejsou tolik důležité pro Západ, jemuž mnohem větší starosti dělají Čína a Blízký východ.

Z hlediska ruského prezidenta však hlavní výzvou nejsou vztahy se Západem, nýbrž potřeba předejít ekonomickému kolapsu.

Volby jeho moc příliš neohrožují, čestné a průhledné volby by ho možná mohly připravit o křeslo, jenže takové volby nepřipustí policejní aparát a jiné způsoby jeho odstavení od moci si jeden sotva dokáže představit – domnívá se slavný americký historik Richard Pipes.