Jefim Fištejn: Bitva o Bílý dům
I když do prezidentských voleb ve Spojených státech zbývá ještě více než dva roky, dá se říct, že volební kampaň už jede na plné pecky. Sázky v ní jsou vysoké jako nikdy předtím.
Čistě teoreticky strana stávajícího prezidenta má vždy o starost méně než opozice: za kandidáta na hlavu státu je automaticky pokládán viceprezident. Je to zvyklost, nikoli však zákon, a zvyklost je dobrá k tomu, aby byla občas porušována. Něco takového se může stát i tentokrát.
Čtěte také
V posledních týdnech totiž mnohé sázkové kanceláře přišly s údaji, že objemem vsazených peněz státní tajemník Marco Rubio překvapivě předstihl všechny možné soupeře. A bookmakeři, kteří stanovují sázkové kurzy, činí tak na základě vypočítané pravděpodobnosti výsledku a nezřídka zachycují politické trendy dříve než kovaní experti.
Největší sázkové kanceláře Ameriky nyní odhadují šance Rubia obsadit za dva roky Bílý dům na 20 procent. Toto skromné číslo je nicméně nejvyšší ze všech: šance na vítězství viceprezidenta Vance činí 19 procent, zatímco další v pořadí rival, guvernér Kalifornie Gavin Newsom, dosahuje leda tak na 14 procent.
Zápas o budoucí prezidentství
Marco Rubio byl vždy pokládán za klasického zahraničně politického jestřába. Ve vládě Donalda Trumpa byl důsledným podporovatelem Ukrajiny a zastáncem co nejtvrdších postupů proti Íránu a jeho spojencům v regionu. Tato náhle propuknuvší přízeň sázkařů vůči ministrovi zahraničí vyžaduje určité vysvětlení. Rubikonem mezi ním a jeho soupeři je problematika Blízkého východu.
Čtěte také
Marco Rubio ztělesňuje zcela jiný přístup, než Vance a Newsom. Kalifornský guvernér platí ve své straně za pokrokáře a nikdy si nenechá ujít možnost obvinit Izrael z toho, že právě jeho politika může za všechny problémy regionu. A republikán J. D. Vance aktivně prosazuje americký izolacionizmus a veřejně se postavil proti vojenské eskalaci s Íránem.
Příklad z nedávných dnů: na summitu v Manámě, hlavním městě Bahrajnu, Marco Rubio spolu s ministry zahraničí zemí Perského zálivu podepsal společnou deklaraci, která doslova obrátila naruby celou americkou diplomacii.
Čtěte také
Deklarace totiž obsahuje všechno, co schází memorandu uzavřenému mezi Washingtonem a Teheránem, tudíž dokumentu často označovanému za kapitulační, odzbrojením Hizballáhu počínaje, přes zákaz Íránu zasahovat do libanonských vnitřních záležitostí, až po volnou plavbu Hormuzským průlivem. Věcně vzato, deklarace z Manámy je jakousi fackou vůči dohodě uzavřené J. D. Vancem s íránskými vůdci.
Minulý pátek Izrael, Libanon a Spojené státy podepsaly vskutku historickou úmluvu, která přímo vychází z ducha a litery manámských dohod. Hizballáh a íránské Revoluční gardy z toho dostaly psotník, leč nyní mají proti sobě jednotnou frontu složenou z libanonské vlády, Izraele, Spojených států a zemí Perského zálivu.
Je známo, že Vance prosazoval jiný mechanizmus kontroly nad územím Libanonu, a sice s účastí Kataru, Pákistánu a Íránu, ale bez Izraele. Marco Rubio fakticky znemožnil tento koncept tím, že ho učinil bezpředmětným.
V tomto souboji nejde pouze o diplomacii. Je to zápas o budoucnost celé blízkovýchodní politiky Spojených států. A není vyloučeno, že i o budoucí prezidentství. To je to, co nás nutí pozorně sledovat kurzy sázkových kanceláří vypisované na jednotlivé kandidáty.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
