Jefim Fištejn: Amerika a pád Berlínské zdi

„Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu! Pane Gorbačove, zbořte tuto zeď!“ pronesl americký prezident Ronald Reagan v roce 1987 před Braniborskou branou
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy „Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu! Pane Gorbačove, zbořte tuto zeď!“ pronesl americký prezident Ronald Reagan v roce 1987 před Braniborskou branou

Tak jako v Evropě i ve Spojených státech je v těchto dnech 30. výročí pádu Berlínské zdi ústředním tématem komentářů sdělovacích prostředků.

Jak byl vnímán tehdy pád Berlínské zdi a jak je vnímán dnes, po třiceti letech? Nevytváří snad Kreml zrovna nyní jakousi moderní podobu Berlínské zdi, byť virtuální? Neukázal se liberální řád jako příliš bezbranný proti východní hrozbě korupce a ekonomické kriminality?

Pro Američany symbolem konce studené války a zahájení nové doby nebyl kupodivu rozpad Sovětského svazu, nýbrž právě konec rozdělení Berlína – města, které začátkem 60. let Spojené státy bránily i za cenu možného rozpoutání války se Sovětským svazem.

O třicet let později se ukazuje, že zbourání zdi mezi Západem a Východem uvolnilo cestu nejen liberálnímu řádu směrem na východ, ale také opačnému proudu na západ, o němž se mnozí západní myslitelé nyní domnívají, že je hrozbou samotné demokracii.

Americký novinář David Sutter, bývalý moskevský dopisovatel deníku Finacial Time, má za to, že pád Berlínské zdi se rovnal pádu komunismu, poněvadž komunistický systém nemůže existovat bez pevných hranic, bez kontroly nad informacemi. V té době Američané měli pocit, že brání univerzální mravní hodnoty existující nezávisle na ekonomickém zřízení. Měli ve zvyku ztotožňovat komunismus jenom se státním vlastnictvím materiálních statků.

Orgány byly jinde, než jsme očekávali

To však podle názoru Davida Suttera byl jen jeden z aspektů celého systému, jakési falešné náboženství založené na záměně těch nejzákladnějších západních hodnot. Novinář tvrdí, že v té době Američané dali postkomunistickému Rusku celou řadu špatných rad, protože nechápali podstatu komunistického režimu.

A pokračuje ve svém uvažování: „Prioritou mělo být zajištění vlády zákona, respekt k osobnostním právům jednotlivců. Avšak ti, kdo se dostali ke kormidlu v Moskvě, byli slepí a hluší k morálním kritériím moci. Slepě věřili v to, že volný trh vše vyřeší, hlavně aby se komunisti nevrátili k moci. Svěřili hmotné statky těm, kdo měli s vlastnictvím zkušenosti, a to byla většinou sovětská nomenklatura a šmelináři.“

Americký publicista vidí hřích své země v tom, že naivně vycházela z přesvědčení, že v Rusku již existuje právní rámec a praxe založená na morálce, zhruba stejně tak jako na Západě. Američtí odborníci přistupovali k Rusku, jako kdyby to byla Amerika.

Nejznámější tehdejší poradce ruských státníků Jeffrey Sachs poté, co opustil služby premiéra Gajdara, vyslovil zajímavou myšlenku: „Operovali jsme smrtelně nemocného pacienta a teprve pitva nám ukázala, že všechny jeho vnitřní orgány byly jinde, než jsme očekávali.“

Jefim Fištejn

„Nedovedli jsme pochopit, že máme co dělat se zcela novým a zcela nezápadním státem. Ale co očekávat od Američanů, když ani ruští reformátoři netušili, že tržní ekonomika dobře funguje jen tam, kde platí zákony a veškerá praxe je založena na etice,“ končí svou úvahu washingtonský novinář David Sutter.

Autor je publicista