Jednostranné kroky Izraele

V polovině ledna bude Kurája premiérem stejně dlouho, jako jím byl jeho předchůdce Mahmúd Abbás. Za dobu Abbásova působení však bylo obnoveno izraelsko-palestinské jednání, po mnoha měsících se několikrát sešli oba premiéři a udělali řadu ústupků, Abbás se seriózně pokusil o reformu palestinské samosprávy i převzetí některých pravomocí všemocného Jásira Arafata, a dokonce dojednal příměří s teroristickými organizacemi, třebaže to - nikoli však jeho vinou - dlouho nevydrželo. Kurája zatím ve funkci nepodnikl naprosto nic a jediným důkazem o jeho existenci je opakování ultimativních předběžných podmínek setkání se Šaronem, které jsou pro Izrael nesplnitelné. I když bylo teroristických útoků v uplynulém roce o 30 procent méně než v roce předchozím, je to podle nejnovější bezpečnostní zprávy výsledek izraelských vojenských operací, preventivních opatření a ochranné zdi, a nikoli kroků palestinské samosprávy.

Cílem Kurájovy úporné snahy o image nekompromisního vůdce je získání přízně prostých Palestinců i zastánců tvrdého jádra. Abú Alá, jak zní Kurájova přezdívka, nechce skončit jako Abbás, jemuž vstřícnost v jednání vynesla pouze cejch izraelsko-americké loutky. Je však také možné, že palestinské teroristické organizace získaly příliš velkou moc, a navíc Arafat Kuráju nepochybně k ničemu nepustí. Výsledek však zůstává stejný - Izrael nemá k mírovým jednáním partnera. Po třech týdnech marného čekání Šaron v pondělí pronesl druhý projev - tentokrát na shromáždění vlastní strany Likud. Zopakoval odhodlání oddělit Izrael od Palestinců jednostrannými kroky, a zároveň řekl něco, co bylo pro mnohé jeho stranické kolegy zcela neslýchané - Izrael se v každém případě bude muset vzdát některých židovských osad.

Podpora výstavby židovských osad byla vždy nejen zásadní osou politiky pravicového Likudu, ale také samotného Šarona. Izraelci je budovali s vidinou Velkého Izraele vytvořeného na biblickém základě a s důvěrou ve svou vládu, která je nikdy nezruší. Dnes v nich žije čtvrt milionu lidí a oblast Západního břehu a pásma Gazy, kde se má rozkládat budoucí palestinský stát, je jimi hustě protkána. Šaron tak změnou přístupu k nim svou stranu připravuje o velký počet dosavadních voličů.

Jenže osady se nehodí ani do rámce pokračujících jednání s Palestinci, ani v případě jednostranného oddělení Izraele. Podle mezinárodního mírového plánu zvaného cestovní mapa by je měl Izrael vyklidit, a pokud se židovský stát dobrovolně odřízne od palestinských území, nebude zase osadníky moci účinně chránit. A tak izraelská vláda začátkem týdne oznámila zrušení 28 ilegálních osad na Západním břehu, včetně 18 obydlených, kde žije asi 400 obyvatel.

I když jde zatím jen o nepatrný zlomek osad v moři prosperujících měst a vesnic, Šaronův projev i oznámení záměru některé zrušit vyvolaly bouři nevole. Média premiérovo rozhodnutí vnímají jako první krok k oddělení země od palestinských území, ke kterému přistupuje proto, že žádnou reakci na palestinské straně neočekává teď ani později. K dalším opatřením má mezi jinými podle Šaronova vyjádření patřit i opětovné rozmístění izraelských vojáků v místech, kde to bude vyžadovat bezpečnost státu. Jinými slovy, Izrael v podstatě vymezí určitou linii, která bude Palestinci s největší pravděpodobností považována za nezákonnou hranici jejich budoucího státu stejně, jako ji vidí ve výstavbě kontroverzní ochranné zdi. Šaron však dal jasně najevo, že bez zásahu proti teroristům skončí Palestinci s mnohem menším územím, než jaké by získali v rámci cestovní mapy - podle jednoho člena Likudu bude menší dokonce až o 30 procent.

Arielu Šaronovi bývá často vytýkán nedostatek strategie vůči Palestincům. I když je však nezřídka terčem kritiky, průzkumy veřejného mínění svědčí jednoznačně v jeho prospěch. Ze čtyř tisíc čtenářů izraelského deníku Jerusalem Post se pro jednostranné oddělení od Palestinců vyjádřilo 80 procent. Cestovní mapa má šanci na úspěch jen podle 15 procent a celých 50 procent soudí, že žádný realistický mírový plán v současnosti neexistuje.

Izraelská vláda volí v situaci, kdy nemá s kým jednat, kroky, které podle jejího názoru občany co nejúčinněji ochrání proti teroristům. A řešení blízkovýchodního konfliktu se počátkem roku 2004 jeví stejně vzdálené jako před rokem. A nepřinese jej ani zrušení několika židovských osad, ani oddělení Izraele ochrannou zdí.