Je to všechno v lidech

V jednodušších případech vzájemného prolnutí mého života s - například neschopným řemeslníkem - je to poměrně snadné. Příště ho už nenajmu a spadlou střechu holt opraví někdo jiný. Totéž platí pro případ se špatně opravenou botou, opravářů obuvi je pořád víc než jeden. Totéž platí pro vykyslou obsluhu v restauraci či v obchodě - jsou prostě i jiné a ty, kteří mě otravují svým přístupem k jejich práci, prostě příště minu...

Bohužel to neplatí pro větší organizace, resp. pro ty instituce, které minout nemohu.

Tam se musím spolehnout na dobrou práci managementu těch organizací či institucí, hlavně na jejich odbory kontroly práce či styku se zákazníkem, popřípadě na personální oddělení. Takže dám k lepšímu nejnovější rodinný příběh.

Někdo (ale co, k čertu s politickou korektností...) ti tři mladí a hezky a draze oblečení Romové vykradli členu mé rodiny auto. Zničili zámek, ukradli radio a tašku s věcmi, které pro ně nemají žádnou cenu, leč pro naší rodinu. To je hloupé, ale cosi hloupějšího teprve následuje. Oslovena tedy Česká policie. Policejní osoba, po tříhodinovém čekání, svolila k sepsání záznamu o nahlášené krádeži. Je to jen formalita pro pojišťovnu, neboť policista pravil, že popis pachatelů, ač je jim už znám z dřívějších případů, je k ničemu, zabývat se tím nebudou - mají mnoho jiné práce, dodal. Fajn. To se dá nějak přežít. Oslovena tedy příslušná pojišťovna, které nechci dělat negativní reklamu, čili Kooperativa. Má totiž príma reklamy v televizi.

Paní v pojišťovacím telefonu, s tónem hlasu i citovým nasazením robota, pravila, že škodu musí vidět likvidátor, ten však, neb mají mnoho jiné práce, až nejdříve za dva dny. Na otázku, zda má majitel spát v neuzamknutelném autě příští dva dny, ve snaze předejít dalším ztrátám, odpověď nenalezla. Fajn. To se dá nějak vyřešit svépomocně....

Osloven tedy dále Český Telecom a otázán na telefonní čísla příhodných autoopraven, resp. těch, schopných vyměnit poškozený uzamykací systém. Obdrženo od Českého Telecomu pět čísel - na všech ohlašovací tón Marťanů a hláška o neexistujícím čísle. Fajn. I to se dá, už s počínajícím infarktem, rovněž překousnout.

Osloven příslušný servis, jehož jméno už fakt neřeknu, protože s tím vozidlem ještě někdy chce majitel jezdit. Tam zjištěno, že zámky nejsou, ale budou do dvou týdnů. Bla, bla, bla. Ovšem, konec konců - servis se dá rovněž vyměnit.... Možná, že tahle příhoda, její průběh i její, člověka degradující vyznění, všem, kromě mně, přijde normální. Já se ale cítím těmi institucemi sakra špatně obsloužen.

Po překonaném infarktu se člověk zamyslí a má pocit, že někde něco v managementu těch podniků nefunguje. Pochybuji, že případ, o kterém mluvím je nějak speciální. Obávám se, že se jich děje denně mnoho, řádově desítky. Jak to, že nejde tedy zlepšit chod organizací, které (každá svým dílem) mají člověku nějakou nesnáz ulehčit a nikoli ještě zahustit?

Dlouhou historku jsem sepsal proto, abych vyjevil názor, že za vším tím nevstřícným a v zásadě neschopným jednáním jednotlivců je (nějakým způsobem) schována neschopnost jejich nadřízených. Jaký pán, takový krám - platí i v jedenadvacátem století.

A protože málokdy píši o rodinných trablech, jistě tušíte, co přijít musí. Už pěkných pár týdnů, ne-li měsíců se - ať chceme či nechceme - musíme nějak zabývat těmi, kteří stojí v managementu téhle republiky. Po neblahé zkušenosti s přízemními starostmi mě přepadla neodstranitelná tíseň, nezvladatelná přímo úzkost.

Spočívá v nejasném tušení, že dění na ulicích, to prolínání neřestí a neschopností, je jen odrazem toho, co se děje v nadřazených celcích, řekněme - na úrovni managementů.... V policii, v pojišťovně, v telecomské hierarchii, a tak dále a tak dále? Což mě přivádí k finální otázce...

Co už tak v životě a na světě skvěle zmanage-oval pan navrhovaný premiér Paroubek, nedávno ještě šéf pražských magistrátních financí? Krachlou pražskou městkou záložnu? Nedokončené pražské protipovodňové úseky? Nekonečně předražený skleník v jedné z pražských botanických zahrad? Má tenhle pán nějaký rozměr státníka? Čím si to místo zasloužil? Sezením snad na sociálně demokratických schůzích? Stačí to na koordinaci všech ministerstev? Stačí to na celostátní a na mezinárodní politiku? Stačí to na spolupráci s Evropskou unií? Nějak vám nevím... Ale - snad to bude dobré, a když mu to nepůjde, pomohou mu jistě komunisté. Má je za straníky, kteří jsou schopni přijmout demokratické pořádky a nemá - podle něj - cenu jimi strašit. Čeho se ještě dočkáme? P.S. Vlast už se mi měnit nechce...