Je Tomislav Nikolič reinkarnovaným Miloševičem?
"Miloševič nebyl válečným zločincem, ale dopustil se řady omylů. Já ale rozhodně nejsem reinkarnovaným Miloševičem." Prohlásil to v pátek v rozhovoru pro deník International Herald Tribune Tomislav Nikolič, místopředseda Srbské radikální strany, ne čele jejíž kandidátky stojí. A právě jeho stoupenci jsou největšími favority nadcházejícího hlasování.
Nikolič také poněkud pozapomněl, že Slobodan Miloševič byl jedním ze strůjců balkánských válek, který stály minimálně 125 000 lidských životů a někdejší federaci zanechaly v troskách. Samotné Srbsko se s následky války bude potýkat ještě řadu desetiletí.
S blížícím se termínem nedělního hlasování se pochopitelně, jako ve většině zemí zostřuje volební kampaň. Nejnovějším důvodem střetu je Dohoda o přidružení Srbska k Evropské unii, kterou minulý týden podepsali v Bruselu se zástupci bělehradské vlády. Spor o jejím obsahu vypukl poté, co premiér Vojislav Koštunica a jeho Demokratická strana Srbska společně s se stranou Radikální tvrdí, že text dohody neobsahuje klauzuli o tom, že zůstává v platnosti Rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1244, na základě které je Kosovo nedělitelnou součástí Srbska. Jenže Kosovo, které v Srbsku stále považují za svou autonomní oblast vyhlásilo jednostranně nezávislost a některé země jako USA a 18 států Evropské unie ji uznaly. Nikolič a Koštunica tvrdí občanům Srbska, že je proevropský blok, vedený staronovým prezidentem Borisem Tadičem a jeho Demokratickou stranou podvedli a za zrychlení integrace s EU prodali Kosovo. Vyplývá to prý z toho, že se v textu objevuje klausule, která mluví o dobrých sousedských vztazích se členy EU, z nichž většina Kosovo uznala, ale také se všemi státy regionu. To podle premiéra znamená mimo jiné, že by Srbsko mělo mít dobré vztahy i s Kosovem, tedy oblastí, kterou stále považuje za své území. Jak zdůraznil, dobré vztahy samo se sebou může těžko mít a tak je podle něj celá Dohoda o asociaci podvrh a podvod na voličích.
Prezidentovi stoupenci označili tvrzení Radikálů a Koštunici za nepravdivé a že žádná rezoluce, o které mluví premiér Koštunica z textu dohody vypuštěna nebyla. Dohoda o asociaci měla podpořit síly sdružené kolem prezident těsně před hlasováním. Od požadavku, aby před podpisem byly nejprve vydáni do Haagu Ratko Mladič a Radovan Karadžič, někdejší vůdci bosenských Srbů, nakonec ustoupily i Nizozemsko a Belgie, které jí nejprve chtěli vetovat. Prezident Boris Tadič také cituje rakouskou ministryni zahraničí Plasnikovou, která v rozhovoru s ním údajně prohlásila, že kromě Bosny a Hercegoviny už podepsali Asociační dohodu s EU všechny post jugoslávské státy. O Kosovu se ale zmínila jen jako o nelegálním útvaru jehož vytvoření je nebezpečným precedentem.
Důkazem rostoucího napětí v Srbsku jsou i dopisy, které v posledních dnech přicházejí do prezidentské kanceláře. Prezidentu Borisi Tadičovi anonym vyhrožuje, že jako hlava státu zaplatí za svou zradu státních zájmů a tou bude -cituji- smrtící střela mezi oči, podle autora jediný možný trest za podobné chování.
Nezbývá než doufat, že jde jen o planý poplach a výhrůžku duševně choré osoby. Nebylo by to poprvé, co by vysoký představitel Jugoslávie a nástupnických zemí skončil rukou vraha. Vzpomeňme krále Alexandra Karadžordževič, zabitého v roce 1934 v Marseille makedonským teroristou financovaným chorvatskými Ustašovci. Nebo případ z doby nedávné, kdy bývalý příslušníci speciálních policejních jednotek zabili v březnu 2003 přímo před budovou srbské vlády premiéra Zorana Džindžiče.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.