Je to rasistka, není to rasistka, je to...

Tak se i já připojuji do zástupů těch, kteří mají názor. Můj je ten, že paní senátorka je asi tak stejná rasistka, jako devadesát procent respondentů průzkumu veřejného mínění, z jejichž odpovědí plyne, že nechtějí žít vedle Romů. Za rasisty se však - napříč národem - nepovažujeme. Takže, co s tím?

Vzhledem k tomu, že si (podle onoho nedávného výzkumu) devět z deseti spoluobčanů s paní senátorkou Janáčkovou zanotuje a nejspíš týchž devět z deseti jí zároveň označí za rasistku, není současný problém paní senátorky otázkou pro odborníka na to, kdo je a kdo není rasista.

Je to problém jiný - možná i problémů víc. Problém první: paní Janáčková není - podle mého - strmící rasistkou, ale špičkově jazykově nezdatnou političkou. Jako by se nevšimla, že tzv. politicky korektní mluva už dávno patří do základní výbavy politicky činného člověka. Uznávám, že v tom není sama. Sledováním přenosů z obou komor Parlamentu, jakož i domácím monitorování (především) televizí zprostředkovaných výroků politiků, si může každý občan udělat vlastní úsudek o úrovni, na níž jednotliví aktéři naší politické scény umí vládnout (nebo jsou ovládáni) rodným jazykem. Většinou neumí, ale vzhledem k tomu, že se nevyjadřují k tak brizantním tématům, jakým je i vztah k menšinám, mávne nad tím člověk rukou. Paní Janáčková se však na jakémsi lokálním zasedání vyjádřila "na plná ústa", někdo si jí (možná i tajně) nahrál a v příhodné letní době, která trpí nedostatkem medializovatelných témat, tu nahrávku pustil do světa. Jistěže s tím přinejmenším bočním úmyslem, aby diskuse o diskutabilních jednotlivých slovních spojeních, jež paní Janáčková použila, mohla plnit stránky médií co nejdelší dobu.

Tahle země a všechna její polistopadová vedení promrhala nějakých osmnáct let v prakticky marné snaze najít nějaký všeobecně fungující recept na soužití s romskou menšinou. Řada dílčích exekutivních nařízení, rozhodnutí, popřípadě zákonů pak tlačí - a to především lokální a regionální - politiky k lokálním a regionálním rozhodnutím, která mají místně příslušnou logiku, místně příslušné oprávnění, ale v celkovém "krasodušném" politickém prostředí působí humpolácky, neřku-li rasisticky, když už je o tom řeč.

Totéž platí o výrocích paní Janáčkové. Jsou - opět podle mého - proneseny pod vlivem emocí, jsou vyvolány nějakou svízelnou místní situací a pak, vytrženy z kontextu a přeneseny do celonárodního teoretizování o problematice rasismu, působí prvoplánově příšerně, ač jejich původní význam tak strašný nebyl.¨ Nechci paní senátorku hájit za každou cenu. Jako výkonný politik si má svá ústa jistě ohlídat. Jenže na druhou stranu si myslím, že za její výroky nemůže až tolik její (pravděpodobně) prudší nátura a břitký jazyk, rychlejší než myšlenka. Je za tím možná poctivé, leč dlouhodobě zatím marné úsilí všech zodpovědných lidí, kteří kdy měli tzv. romskou problematiku na starost.

Stav mezilidských vztahů většinové populace k Romům je prostě na dosti bídné úrovni. Na zdaleka nejbídnější úrovni mi ale, kromě konkrétních míst na okrajích romských ghett, přijde tento stav při přetřásání problematiky v dennodenních médiích. Tam jsme všichni "moudřejší než rádio", každý si něco myslíme, a všichni máme pravdu. Nebo taky ne... Nastojte:

Ve vedlejším městečku posedává všem na očích (už léta - většinou na schodech u jedné z městských hospod) parta zfetovaných romských spoluobčanů a já, k čertu, skutečně nevím, co s tím? Ale, co já a v rozhlase? Co s tím má dělat tamní radnice? Hm?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .