Je nesmírně drahá a neefektivní, tvrdí ředitel školy po roce od zavedení inkluze

Soukromá škola Sluníčko v Lipníku nad Bečvou
Soukromá škola Sluníčko v Lipníku nad Bečvou
Jak se po roce osvědčila v českém školství tolik obávaná inkluze? Data ministerstva školství a České školní inspekce ukazují na mnohá zlepšení. Odliv žáků ze speciálních škol se nekonal, počet dětí se speciálními výchovnými potřebami v běžných školách vzrostl v jednotkách procent. Zlepšil se ovšem také individuální přístup k žákům. Problémem je naopak podle odpůrců inkluze finanční náročnost - do září stála opatření spojená s inkluzí dvě miliardy korun.

„Společné vzdělávání žáků s vývojovými poruchami učení u nás funguje už celá desetiletí. Nelze hovořit o inkluzi, to je něco úplně jiného. Žáci, kteří už na základních školách byli, nyní dostávají podporu adresně. Jde jen o financování, k tomu nebylo třeba měnit zákon,“ poukazuje předseda pražské sekce Asociace speciálních pedagogů a ředitel školy Stanislav Drbout.


Finanční náročnost je nesmírná a nebyla předem správně vyhodnocena. Proto dochází k nadužívání prostředků, zatímco jinde jich je nedostatek.Stanislav Drbout

Jeho tvrzení odmítá náměstkyně Národního ústavu pro vzdělávání Jana Zapletalová. Že skutečně jde o inkluzi prý dokazuje to, že výrazně vzrostly prostředky pro děti s více vadami. „Pro děti ‚jen‘ znevýhodněné dříve žádná podpora neexistovala, ať už ve školách, družinách nebo mateřských školkách. Změny jsou poměrně velké,“ namítá.

Analýza společného vzdělávání podle ní prokázala, že podporu dostávají všechny děti ve vzdělávacím systému. Zejména pak ty s poruchami učení a chování, kterých je nejvíce. „Poměrně velká je i skupina dětí s více vadami, což je pro nás nový a zajímavý údaj.“


Stát si musí rozmyslet, jestli mu stojí za to podporovat jeho nemocné a znevýhodněné. Jestli naše děti mají stejnou váhu jako rozbité silnice.Jana Zapletalová

„Podpora pro školy šla hlavně do oblasti doučování a posilování kompetencí žáků v některých předmětech, tedy hlavně na práci pedagogů a asistenční službu,“ přibližuje Zapletalová. Pozitivní je, že školy vědí, kolik budou dostávat, a mají zajištěny finanční prostředky, které pro tuto činnost potřebují.

Žádný nový systém ale nefunguje bezchybně. Zlepšit je třeba péči o děti s autismem a poruchami chování. Zapracovat je také třeba na snížení administrativy, na kterou si stěžují ředitelé škol. Přetížené jsou i pedagogicko-psychologické poradny, třetina z nich nestíhá tříměsíční lhůtu na poskytnutí posudku.