Je migrace v EU přínosem nebo zátěží? Evropská migrační unie odlišuje euroobčany od eurocizinců

Pokud se mluví o jakési formě Evropské migrační unie, je míněno toto: v jistých oblastech budou mít euroobčané co nejvíce podobná práva a povinnosti, a to je vydělí od skupiny, kterou v logice věci můžeme nazvat eurocizinci.

Volný pohyb osob po EU zkomplikovala poslední dvě unijní rozšíření směrem na jihovýchod, hospodářská recese a dluhová krize v eurozóně. Během nich se zvýšila nezaměstnanost a tlak na evropskounijní hranice, k nimž míří tisíce běženců ze zemí, kde se válčí, nebo život drtí chudoba.

Populistické strany z pravicového politického spektra, které zaznamenávají v posledních letech výrazné volební úspěchy, mluví o uzavírání hranic a odstřihávání pracovních migrantů od národních sociálních systémů. Je to takhle jednoduché?

Méně omezovat, více koordinovat

„Všechny ekonomické analýzy ukazují, že migrace má pro Evropskou unii spíše pozitivní než negativní dopad a neměla by být omezována. Jsou jiné prostředky, jak ji dostat více pod kontrolu. Státy by měly víc přemýšlet o rozvržení systému veřejného pojištění a sociálních dávek. Spíš než omezovat migraci by měly státy více koordinovat své sociální a důchodové politiky. Tady jisté manévrovací pole mají,“ řekl v Praze John Driffil, britský profesor ekonomie z Birkbeck College University of London, který pro aktuální zprávu o stavu a perspektivách evropské ekonomiky, tzv. zprávu European Economic Advisory Group (EEAG), psal kapitolu o migraci.

Jedním z problémů je situace, kdy se migrant přistěhuje do nové země a chce vstoupit do veřejného systému pojištění, ačkoli do něj nepřispíval. Když je takových lidí moc, veřejnost to nese nelibě.

Migrace|foto: Audiovisual service EU

„Přijde jí nespravedlivé, že by občané svými daněmi odváděnými léta měli podporovat ty, kteří do země teprve přišli. Tohle je třeba víc promyslet, i když možnosti, co s tím dělat, jsou omezené. Ale doufám, že je to jen dočasný problém, který vyvolala recese, dluhová krize a ekonomická stagnace. Jakmile se Evropě začne víc dařit, ubyde migrace a zmírní se také nepřátelství vůči migrantům.

Migrace v Evropě je reakcí na nezaměstnanost v krizi i proklamovanou svobodou pohybu. „Možnost přestěhovat se kamkoli po Evropě a najít si tam práci je důležitým symbolem evropského občanství, které koncipovala Lisabonská smlouva. Aspekt svobody migrovat je významný. Ale je tu i aspekt potřeby migrovat: do Británie přicházejí většinou lidé, kteří tam hledají práci. Migrace do Británie nezaměstnanost nezvýšila, naopak pozorujeme její stále klesající tendenci.“

Je migrace v evropských státech přínosem, zátěží nebo něčím mezi tím? V Británii převažuje výhodnost pro národní ekonomiku. „Britský sociální systém není štědrý, takže břemeno, které mohou migranti eventuálně představovat, je omezené. Británii se podařilo přilákat vysoce kvalifikované migranty, kteří dobře vydělávají a na daních odvádějí slušné částky. To je pro stát výhodné.“

Německo přilákalo imigrantskou populaci, která je méně kvalifikovaná než v Británii. „Ale migrace pomůže snížit počet lidí závislých na státních příspěvcích, jako jsou senioři nebo děti, a zvětší práceschopnou základnu obyvatelstva. Migrace může zastavit trend ubývající populace, to může mít dopad na ekonomickou prosperitu.“

Pro migranty stejné podmínky v celé EU

Zprávu píše sedm ekonomů z různých evropských institucí. „Vysvětlují, že evropské smlouvy a dohody jim dávají prostor pro manévrování, aby zadržely sociální příspěvky pro občany EU, kteří se stěhují za prací. Lidem, kteří byli v cizí zemi méně než 5 let a více než 3 měsíce, může být odepřený přístup k některým dávkám. Evropské smlouvy umožňují volný pohyb pracovní síly s podmínkou, že tato pracovní síla nebude zátěží pro sociální stát dané země a že ti lidé budou mít uzavřené vlastní zdravotní pojištění.

Cestovní pas|foto: Benjamin Earwicker, Fotobanka Stock Exchange

Jedním z nápadů je pravidlo domácí země. Tj. příspěvky a dávky, na něž máte ze své domovské země nárok, si můžete vyzvednout kdekoli v Evropě. Ve výši příspěvků, které jste kdy odvedli, lhostejno v jakých zemích. Sečtou se a na základě toho vypočítají. Třeba Ital, který se přestěhoval do Německa, bude dostávat sociální dávky vyplácené italským státem a ve výši italských pracovníků, alespoň první roky, co bude pracovat v Německu. Pak se to může změnit.“

Yves Pascouau, ředitel politik migrace a mobility v bruselském think tanku European Policy Centre se zabývá pracovní migrací osob, které pocházejí ze zemí mimo Evropskou unii. Tyto migrace si regulují členské státy samy.

Evropský semestr je roční harmonogram, v němž Evropská komise sleduje, jak členské státy provádějí fiskální a strukturální politiky a implementují dohodnutá pravidla.

„Myšlenka Evropského semestru koordinovat rozpočtovou a ekonomickou politiku musí vést ke koordinaci politiky zaměstnanosti a trhu práce. Tato politika zahrnuje i pracovní migraci. V posledních doporučeních vládám jsou poznámky k zaměstnávání osob ze třetích zemí, to je první krok k větší koordinaci národních politik týkajících se pracovní migrace.“

Migrace je spojená s bezpečnostními otázkami. „Nemyslíme si, že je dobře uchopitelná a řiditelná pouze skrz bezpečnostní hledisko. Migrace obnáší také práci, studium, rodinné vazby, má vazbu i na mezinárodní ochranu. Podle nás není nejlepším řešením řešit otázku migrace jen skrz optiku bezpečnosti.“

V současnosti žádný společný postup v koordinaci evropské politiky neexistuje. Je to chybějící článek. Jak chcete z Evropské unie udělat atraktivní cíl pro kvalifikované a chytré lidi, pokud budete mít 28 různých, nekoordinovaných politik v otázce pracovní migrace? Musíme se zamyslet nad možnostmi mít stejné vstupní podmínky nebo podmínky pracovní migrace v 28 státech. Zvenčí bude Evropská unie vypadat jako jednotný trh.“.