Češi a cizinci, mluvme spolu!

Kampaň Češi a cizinci - mluvme spolu vyvrcholila koncem dubna

Kampaň Češi a cizinci - mluvme spolu, kterou realizovalo Centrum pro integraci cizinců, vyvrcholila koncem dubna. Spoty ukazující způsob komunikace s cizinci měly na sociálních sítích více než 350 tisíc shlédnutí. Zapsaly se do nevelké řady příkladů úspěšné migrace a získaly jistou mediální popularitu.

Spoty vyrobilo studio Družina podle námětu zaměstnanců z Centra pro integraci cizinců. Kdo jsou lidé, kteří se objevují ve spotech kampaně Mluvme spolu? Jak se dostali k nám a jak se jim s námi mluví? Mluví ve skutečnosti stejně jako ve spotech?

Možná si ještě leckdo vybaví vietnamského obchodníka ze spotu Mluvme spolu, který si dovolil napomenout českou úřednici, jenž měl úsměv jen v náznaku. Ve skutečnosti má "Len No Klam" široký úsměv a je velice komunikativní. Narodil se v Hanoji před 53 lety, do Československa přijel v roce 1982 a studoval chemickou průmyslovku v Pardubicích.

„Jsem podnikatel, mám dvě děti, manželku, žiju v Praze,“ říká vietnamský obchodník. „Spot viděli. Líbí se jim. Udělám něco, aby se to zlepšilo, aby to pomohlo cizincům v České republice.“

Medvěd nebo med?

Několikrát byl v situaci, kdy mu Češi tykali. „Někteří byli zlí, ale většinou jsou hodní a slušní. Ti, co jsou zlí, si myslí, že Vietnamci dělají něco špatně, že všichni jsou stejní, ale to není pravda. Všude jsou hodní i zlí, Vietnamci i Češi, většinou jsou Vietnamci hodní, sympatičtí, pracovití.“

Jednou zažil, kdy mu číšník v restauraci odmítl prodat pivo. Ale Čech od vedlejšího stolu se ho zastal a chtěl mu pomoct. V Česku se mu líbí. „Je tu krásné počasí i životní prostředí. Hrál jsem už ve filmu, líbilo se mi to. Budu zase něco dělat pro film.“

Z oslavy státního svátku Vietnamu v pražské Sapě 28. srpna 2013

Michael Sonenshine je americký podnikatel, který žije v Česku 24 let. Babička z Litvy a dědeček z Ukrajiny mluvili mezi sebou jidiš. „Můžete říct pan Slunce. Mám americký přízvuk. Moje gramatika je velmi špatná. Asi je frustrující pro české lidi slyšet ty gramatické chyby.“

Chyby v koncovkách nejsou bariérou, větší problém můžou být přesné fráze. „Jednou jsem se v potravinách zeptal na medvěd. Oni říkali, co? Já jsem říkal, je to sladké, pro čaj, oni říkají, cukr? Ne. Našel jsem med, OK. Čas od času musím něco vysvětlit dvakrát.“

V roce 1991 přijel se skupinou Američanů do Československa, americká vláda platila stipendium, aby pomohli společnostem, které se chtěly transformovat ze státního do soukromého sektoru. „Začínali jsme v Americe a pak pokračovali v Kralupech nad Vltavou. Bylo to úžasné.“

Prohřešky v kontaktu s migranty

Spoty ztvárnily typické situace, ve kterých se cizinci snadno poznají. Úhel pohledu je jiný. Nehledají se prohřešky těch, kteří se snaží naučit česky. Řediteli centra Vladislavovi Günterovi kromě gratulací přísluší i otázka, jak se jim povedlo realizovat úspěšnou kampaň?

„Nespadlo to jako nápad z nebe. S cizinci pracujeme a máme představu, jak by se měli začleňovat a co pro to Češi mají dělat. Jsme citlivější na projevy jednání některých Čechů vůči cizincům, takže nám neunikne, že někteří Češi Vietnamcům i jiným cizincům tykají. To se nabízelo, chtěli jsme na problém upozornit důraznějším způsobem, s širším dopadem.“

Vtipná ladnost spotu skoro zastínila údaj o tom, že kampaň je součástí projektu Společný kraj - s cizinci jako s našinci spolufinancovaného Evropským fondem pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

Tři spoty ukazují tři nejčastější prohřešky v kontaktu s migranty. I když neděláte chyby tohoto druhu, nemáte zaručenou úspěšnou komunikaci. Ví to i Markéta Slezáková, autorka Příručky pro snadnější porozumění - my a cizinci.

„Jde o porozumění, aby dostal úředník nebo někdo, kdo chce s cizinci komunikovat, jednoduché tipy, jak si komunikaci může zjednodušit. Jak může předat cizinci to, co chce říct. Aby komunikace vedla k danému výsledku.“